|
KOMENTÁŘE
|
František Rón (trenér hostů):
Gratuluji k vítězství a k zisku titulu. Co se týče tohoto utkání, byli jsme dost dlouho ve hře takovou strojovou hrou v útoku a precizností v provádění základních činností, na což jsem hráče na tréninku upozorňoval. Ale ve chvíli, kdy USK dal dvě nebo tři rychlé trojky, postavilo to opět soupeře na nohy, do té doby se mi hráči USK zdáli trochu v útlumu, neměli v sobě to nadšení jako v minulých zápasech. Tohle otočilo ten zápas, my jsme začali chvílemi trochu panikařit, přestali jsme hrát to, co nám přinášelo úspěch. V závěru se pak ukázalo, že to bylo zasloužené vítězství.
Milan Šedivý (trenér domácích):
My jsme ten zápas nerozehráli dobře a byli jsme, byť těsně, stále v takovém bodovém skluzu za soupeřem. Myslím, že dost podstatné bylo, že před poločasem jsme stáhli z osmi bodů na čtyři, to se hraje daleko lépe. V druhém poločase už to nebylo tolik o basketu, tam spíše rozhoduje bojovnost a srdíčko. My jsme stále dobře bránili, kromě poslední čtvrtiny, kdy jsme měli náskok 12 bodů a hra byla trochu rozháranější, jsme soupeře udrželi pod 20 bodů, zvláště patrné to bylo ve třetí čtvrtince. Z fyzicky náročné obrany jsme šli do rychlých protiútoků a ať jsme zakončovali zpod koše nebo z trojek, měli jsme lepší pozice než do zóny, která tempo zápasu vždycky trochu otupí. V závěru si myslím, že rozhodly naše zkušenosti a ze statistik bylo procento úspěšnosti střelby výrazně lepší než u soupeře, zvláště trojkové pokusy Tremla 6/5 v takovémto zápase, to je něco nevídaného. Před zápasem jsem říkal, že jsem strašně rád, že k sedmému zápasu vůbec došlo, protože v pátém zápase jsme po poločase prohrávali o 14 bodů, tehdy se to trochu lámalo. Obrovská vůle hráčů dokázala sérii otočit. Věřím, že hráči si to za celou sezónu zasloužili, odehráli jsme 85 zápasů a příprava byla nesmírně tvrdá, daleko tvrdší než loni. Věděli jsme totiž, že Opava posílila o Beneše, Stuchlého a Suchardu, což byli velice kvalitní hráči. Ve spojení se Severskou ligou to bylo velmi náročné a jsme velmi rád, že jsme to zvládli a v opakování loňské sedmizápasové série prokázali, že to nebyla náhoda a že tým je dobře připravený.
(otázka):
Jaký byl podle vás klíčový moment celé série?
Milan Šedivý (trenér domácích):
Myslím, že asi 22. minuta pátého utkání, kdy jsme prohrávali o 14 bodů po Sokolovského trojce o desku a hráči Opavy trošku přestali přemýšlet o skóre a dívali se na ten pohár, který potom v poločase šestého utkání uklidili...
František Rón (trenér hostů):
...na můj pokyn...
Milan Šedivý (trenér domácích):
..., přesto už to nebylo nic platné. To je trochu zbrzdilo, my máme zkušenosti, loni jsme také za stavu 3:3 jeli do Opavy, také jsme vyhráli koncentrací a nasazením, také to nebylo tolik o basketu. Myslím, že to byl důležitý moment, dostali jsme se do prodloužení a vyhráli, šestý zápas jsme vyhráli poměrně přesvědčivě, hráči si věřili, že mohou i po třech porážkách vyhrát. Sedmý zápas byl i trochu o štěstí, rozdíl mezi týmy není tak velký, každý má své přednosti a své slabiny.
František Rón (trenér hostů):
Já bych to viděl o něco později, když jsme na konci třetí čtvrtiny dali dvě šestky a právě Sokolovský namazal Cyrulikovi a ten snad z jedenácti metrů dal trojku. V tu chvíli to bylo o sedm a místo abychom měli útok a vedli o devět bodů, najednou to bylo o čtyři. V tu chvíli se hráči podívali na tabuli a viděl jsem, jak sklopili hlavy a říkal jsem si, že se s nimi musí něco stát, takže jsem na ně řval, že se nic neděje a hrajeme pořád svoji hru. Ten moment ale stále před sebou vidím a uvidím to před sebou celý život. I když Opava má určité nákupy, musíme si uvědomit, že z pohledu psychiky má USK výhodu v tom, že Lukš, Hrubý, Janda, Cyrulik, Treml nebo Přibyl už odehráli tolik finálových zápasu, že naši hráči, až na Klapetka, neměli k tomu "winning spirit" ještě kde čuchnout. A myslím, že to bylo rozhodující, protože osobnosti Vency Hrubého, Petra Tremla nebo neskutečného bojovníka Martina Jandy, v těch to je, oni už nějaká finále hráli, nějaký titul mají. My se to musíme naučit taky. Myslím, že za tu sezónu jsem toho neudělal málo, ale pořád to nestačí. Když se podíváte na strojově přesnou hru USK, kterou dokáže předvádět, když hráči plní taktiku, to za sezónu neuděláte. Projevilo se i to, že jádro družstva měl Milan pod rukama tři roky.
Milan Šedivý (trenér domácích):
Severská liga nám pomohla nejen těžkými zápasy, ale i prázdninovou přípravou. Když jsem před třemi lety nastupoval, tým byl ve špatném stavu, skončil pátý, hráči přemýšleli, jestli nemají skončit s basketem. Svým způsobem jsme spolu bojovali, nastolil jsem cestu tréninku, na kterou jsem byl zvyklý od žen. Tam byla výhoda, že ty ženy byly mladší a vydržely víc. Potom jsme uhráli druhé místo, které nám strašně pomohlo. Hráči si to tehdy možná neuvědomovali, ale tehdy jsme porazili v semifinále Opavu, což byla bomba. Další rok už hráči sami chtěli, abych s nimi trénoval víc. Před letošní sezónou, kdy jsme věděli, že budeme hrát s CSKA nebo Žalgirisem, jsme absolvovali tak tvrdou přípravu, že hráči někdy sotva došli na jídlo. Nikdy ale nedošlo k poškození organismu, hráči to chtěli a věřili tomu. Včera za mnou dokonce jeden hráč přišel, že bychom měli před tímto klíčovým zápasem trénovat víc. I dnes se ukázalo, že hráči jako Petr Treml nebo Vašek Hrubý, kteří neošidí jediný trénink, dokázali soupeře fyzicky přehrát. Co se týká kádrů, já bych s tím úplně nesouhlasi. Soupeř má tři cizince a šest reprezentantů, my máme tři cizince, z toho jeden je zraněný, a Přibyla s Kubálkem. Pokud by tedy byla pravda, že naši hráči jsou tak dobří, jak tu slyším, asi by v té reprezentaci byli. Hráči ale asi oproti Opavě hrají více proto, že je basket baví a že chtějí vyhrávat, to dnes bylo velice markantní. Těch sedmnáct zápasů v Severské lize, těsné prohry s Žalgirisem nebo CSKA, to byla ohromná škola. Dělal jsem si statistiku a dvě třetiny hráčů české ligy tolik mezinárodních zápasů neodehrají za celý život.
František Rón (trenér hostů):
Nechtěl jsem mluvit o tom, kdo je kvalitnější nebo kdo má víc těžkých zápasů. Je to v něčem jiném než v trénovanosti. Jinak si myslím, že naši hráči nezaostávají v kondici, to bychom si museli udělat nezávislé testy. Je to opravdu v tom "winning spirit", tlačit to do hráčů horem dolem. Pro nás začne příprava na další sezónu hned teď. To, že jsou naši hráči v reprezentaci, mi teď přípravu neuvěřitelně komplikuje. Myslím, že i nám pomohlo osm super zápasu v Koračově poháru, odehráli jsme těžké koncovky. Amsterdam, se kterým jsme byli ve skupině, hrál final four a Sopoty se dostaly do čtvrtfinále, my jsme tedy tu skupinu měli asi nejtěžší. Z tohoto hlediska jsem se svou prací spokojen a chci na ni dále navazovat.
(otázka):
Hráči Opavy si trochu stěžovali na týdenní pauzu mezi čtvrtým a pátým zápasem, tvrdili, že jim hodně ublížila.
František Rón (trenér hostů):
Myslím, že svoji roli to hrálo, ale bylo to pro obě družstva stejné. Pravda je, že poté, co jsme vedli, musel jsem vynaložit ohromné úsilí, protože jsem viděl, že hráči jsou nekoncentrovaní. Ale to bylo stejné pro obě družstva.
Luděk Eremiáš (manažer domácích):
Bylo to strašně krásných pět let, to, že odcházím, má své důvody a myslím, že rozumní lidé to pochopí. Vždycky něco končí, jindy to zase něco začíná a já věřím, že se za rok nebo dva vrátím. Potřebuji si trochu odpočinout.
Milan Šedivý (trenér domácích):
Chtěl bych Luďkovi moc poděkovat, že jsem se od něj naučil spoustu věcí, které jsem dříve neznal. On od všech lidí, se kterými spolupracuje, chce strašně moc, aby poctivě pracovali. Za ty tři roky jsem zažil asi nejkrásnější basketbalové chvíle. Týká se to mezilidských vztahů, hráči se ohromně změnili. Získali jsme dva tituly a i to druhé místo je úspěchem. Jsem rád, že mi tu šanci dal a věřím, že je s naší prací spokojen.
František Rón (trenér hostů):
Já bych mu také rád poděkoval za obrovskou životní školu, protože když do toho vstoupil, s mladým družstvem jsme uhráli druhé místo a mysleli jsme si, jak to bude klapat. Každý má rád své kořeny a zvláště Češi neradi mění působiště. On mne přesvědčil o tom, abych se zkusil prosadit i jinde. Bez něj bych to asi neudělal. Díky tomu jsem prožil dva krásné roky v Pezinku, kde jsme hráli úspěšně evropské poháry a bez něj bych to asi nezažil. Proto mu také děkuji.
(nejlepší hráč utkání):
Petr Treml, USK Erpet Praha
|
