Věčný student po kariérních těžkostech udělá pro nominaci vše

„Daroval jsem lístky studentům a zaměstnancům brněnské Střední školy informatiky, poštovnictví a finančnictví, protože na nás v sezoně často chodí a podporují nás při zápasech,” pravil reprezentační centr, který byl jako jeden z desítky hráčů Kooperativa NBL z ranku národního týmu zařazen do projektu Road To EuroBasket. Při něm tito basketbalisté rozdají několik stovek vstupenek na bitvu se Srby i mnoha novým fanouškům z veřejně prospěšných či jinak důležitých organizací.

Sám Puršl má ke studentům stále dost blízko. Není to zase tak dávno, co ukončil svou poměrně komplikovanou středoškolskou misi zaměřenou na cestovní ruch. A rozhodně si tak váží toho, že vše zvládl až k úspěšně absolvované maturitě.

„Začínal jsem na osmiletém gymnáziu v Praze, kam jsem nejdřív několik let docházel normálně denně a trénoval až odpoledne. V patnácti jsem ale odešel do Španělska. Tam jsem nejdřív první rok chodil na běžnou střední školu a taky trénoval až odpoledne. Druhý rok už jsem měl ze školy trochu úlevy a místo některých ranních hodin jsem už trénoval,” popisuje první fáze svých studií.

Po druhém roce ve Španělsku už Puršl tamní školský systém opustil a dal přednost dálkové české variantě v Roudnici nad Labem. „Dva roky odchozené ve Španělsku mi u nás neuznali, protože tam byly jiné předměty, a bylo mi tak doporučeno začít školu znovu. Dobré bylo, že se dalo s učiteli dohodnout, navíc byl dobrý pan ředitel, který přihlédl k mé situaci, a mohl jsem se domluvit s vyučujícími, z čeho budou zkoušky, které jsem dělal dvakrát ročně v pololetí a na konci školního roku. Skvěle mi vycházeli vstříc. A poslední rok, kdy už jsem se vrátil do Česka a chystal se na maturitu, jsem tam mohl dojíždět i častěji,” pochvaluje si pivot.

Španělsko mu prostřednictvím klubu ze Zaragozy dalo šanci nakouknout i do nejlepší národní ligy kontinentu a k tomu jej vybavilo vládou nad cizím jazykem, což se vždycky hodí. „Po pěti letech od návratu do Česka, když španělsky každodenně nemluvím, je to už o něco horší, ale nezapomněl jsem. Pořád se domluvím a do života je to jeden z bonusů působení v zahraničí.”

Teď už má Puršl přes týden po sezoně, jež mu díky úspěšnému zvládnutí dramatické série o bronz přinesla první ligovou medaili. Také ale jedny z nejtěžších týdnů kariéry.

„Na konci minulé sezony jsem se zranil (pata), léčil to celé léto a hned v prvním zápase letošní sezony, kdy jsem to ještě doléčoval, jsem si zranil i kotník, což mi vše ještě zkomplikovalo. Od konce minulé sezony až do podzimu to tak bylo hodně těžké a šlo o jedno z nejtěžších období mé profesionální kariéry a možná i v životě celkově. Jsem proto rád, že jsem to dokázal otočit a během další fáze letošní sezony už jsem se cítil stále líp. A nakonec ji dohrál celkem v pohodě,” těší ho.

To někteří jeho spoluhráči takové štěstí neměli. A byli to ti z nejdůležitějších. V semifinále FINAL 4 Českého poháru tým přišel o podkošového lídra Mickelsona, který pak chyběl několik týdnů, vzápětí při FINAL 4  Severoevropské ligy Brno ztratilo do konce sezony křídelníka Maddena (zlomenina kotníku) a na začátku ligového play-off i ústředního rozehrávače a Obránce sezony NBL Viktora Půlpána. I po takových ranách ale tým dokázal sklidit bronzové medaile v evropském poháru a poprvé i v NBL.

„I z těch zranění je znát, jak široký kádr jsme měli. A k tomu i bojového ducha. FINAL 4 domácího poháru se nám i s tím zraněním Huntera Mickelsona v semifinále nepovedlo, ale pak jsme chytili druhý dech a ve FINAL 4 Severoevropské ligy jsme zahráli hodně dobře. Samozřejmě nás dost mrzelo to zranění Rashe Maddena. Měli jsme ale spoustu dobrých hráčů, a kdokoli nastoupil, dokázal za ty zraněné zabrat. O to větší pak byla radost z těch medailí.”

Po týdnu volna bezprostředně po skončení sezony už Puršl v pondělí naskočil s českými hráči Brna zpět do tréninkové zátěže. Ta ale bude po zbytek měsíce spíš volnější, tedy pokud centr nebude povolán 14. června do přípravy národního týmu na poslední okno první fáze světové kvalifikace. Zatím je podle svých slov na utkání doma s Bosnou (1. července v Pardubicích) a v Litvě (4. července) v širším výběru.

A pokud by to nevyšlo tady, bude 25letý pivot vyhlížet šanci na nominaci na zářijový EuroBasket. „Moc bych si to přál. V tuhle chvíli nevím, kdo všechno přijede. Asi budou chtít dorazit úplně všichni, takže bude hodně těžké se do nominace dostat. Pokud ale budu pozvaný, udělám všechno, aby mě trenér na EuroBasket vzal,” slibuje Šimon Puršl.