V roce, kdy uspěli kadeti, mě to napadlo

Přesto se zdá, že v Bavorsku už dále nezůstane a hodně s tím má co dělat čerstvý příchod reprezentačního kolegy Jaromíra Bohačíka. Guard Tomáš Kyzlink se ale nyní soustředí především na svou misi tohoto léta, kdy bude jako jeden z mužů na hraně útočit na nominaci na EuroBasket v Praze, což je situace, o níž sní už nějakých 11 let. Právě teď má za sebou měsíc, v němž nabíral především kondici na nekonečnou sezonu, a bude v očekávání, zda kouč Ronen Ginzburg pozitivně vyhodnotí jeho letošní výrazné reprezentační příspěvky.

Tomáši, cítíte v tuhle chvíli, měsíc před EuroBasketem, víc tlak, nebo natěšení?
Vzhledem k takové události tam určitý tlak je, ale já jsem hrozně rád, že toho mohu být součástí. Je to i dobře uchopené z marketingového hlediska, protože vidíme po Praze reklamy, billboardy, od prvního srpna jezdí po městě tramvaj v barvách EuroBasketu. Je to skvělá událost pro celý český basketbal, takže já se spíš těším. Většina našich hráčů je na tlak už zvyklá, působí ve skvělých soutěžích, ve velkých klubech, kde ten tlak na zahraniční hráče je vždycky větší. Není tam nikdo, komu by se rozklepala kolena z toho, že bude hrát doma před dvanácti nebo více tisíci lidí.

Na tři hráče se ale z aktuální 15členné nominace při finálním výběru nedostane, bude to velký boj o místo?
Určitě v tom týmu je konkurence a kromě těch nejklíčovějších hráčů své místo nikdo nemá jisté, a bude tak hodně záležet na přípravných zápasech a utkáních světové kvalifikace na konci srpna, kdo se do nominace dostane. Já tak na sto procent s nominací nemůžu počítat, ale udělám pro ni maximum, tak jako vždy.

Po uvolnění několika míst z dříve stabilní sestavy, zvýšila se motivace vás ostatních se na ně protlačit?
Samozřejmě. Já jsem v posledních zápasech světové kvalifikace naskočil do rozjetého vlaku. Ti kluci vybudovali sílu českého basketu ve světě a já budu jedině rád součástí takového celku. A je to boj, ostatně jako celý život, abyste ukázal, že na to máte a můžete být pro tým přínosem.

Jak vnímáte dva zápasy světové kvalifikace těsně před EuroBasketem?
Prověrka s tak kvalitním mužstvem, jako je Francie, vám pomůže i do dalších zápasů, protože v takových utkáních se reakční doba a prostor, kdy musíte přečíst hru, zkracuje a zmenšuje. Bylo by samozřejmě krásné přijet do Paříže a porazit Francii, jako jsme nedávno zvítězili v Litvě, ale buďme realisti, bude to ohromně těžký zápas. Tohle mužstvo už ale ukázalo, že se umí popasovat s jakýmkoli soupeřem, tak proč nesnít ve velkém.

Nebude se člověk bát v těchto utkáních zranění na poslední chvíli a nebude si na to dávat víc pozor?
Profesionální sportovec by slovo zranění neměl mít ve svém slovníku. Jednou jsem slyšel rozhovor LeBrona Jamese, který vedle toho, že do svého těla investuje milion a půl dolarů ročně, v kruhu svého osobního týmu slovo zranění úplně eliminoval.

Mohl jste vůbec jako hráč o EuroBasketu na domácí půdě někdy snít?
Nezáleží to jen na výsledcích, přidělení pořadatelství je i věcí politiky, ale mohli jsme vidět, že jak MS žen 2010, tak třeba Evropa kadetů v roce 2011, kdy oba naše týmy skončily stříbrné, se to povedlo skvěle zorganizovat a návštěvnost i atmosféra byly výborné. V tom roce, kdy uspěli kadeti, jsem si říkal, že bych si tu hrozně rád takový turnaj ve velké hale před spoustou fanoušků taky zahrál.

Zažil jste někdy basketbal v pražské O2 areně?
Byl jsem tam na finále EuroBasketu žen 2017, kde ale nebylo tolik českých fanoušků.

Taky by bylo fajn si zahrát v berlínské aréně, kde se v září odehraje kompletní play-off EuroBasketu...
Tam jsem měl letos možnost si dvakrát zahrát v bundesligovém play-off proti domácí Albě, a to byl taky úžasný zážitek.

V případě nominace si můžete v reprezentaci zahrát s až třemi hráči se zkušeností z NBA najednou, bude to nejvíc v kariéře?
Se třemi najednou jsem ještě nehrál (usměje se). Měl jsem už možnost si zahrát se „Satym” (Satoranským), v přípravě i s Honzou Veselým, ale se třemi najednou by to byla unikátní příležitost.

Naposledy jste ve světové kvalifikaci ukázali, že střelecky může vyskočit takřka kdokoli, je to velká výhoda tohoto týmu?
Ano a pro soupeře je těžké se na to připravit, protože musí obsáhnout všech dvanáct hráčů. Pokud se v útoku může chytit kdokoli z týmu, je to jedině plus.

V čem už váš tým může těžit ze spousty nabytých zkušeností z minulosti?
Především při čtení hry a citu pro hru spoluhráčů, kde se kdy budou nacházet, jaké jsou jejich silné stránky. A pak je to určitá úroveň klidu a minimální nervozity, protože ten tým je kompaktní, odehrál spolu spousty zápasů na nejvyšší úrovni a každá výzva je přijata s odhodláním zvítězit. Teď v Litvě to bylo z vystupování a rozhovorů s kluky znát, kdy několikrát zaznělo, že máme lepší tým než Litva. Je tam ta sebedůvěra cítit a to je základ pro dobré výsledky.

Jak právě výhry nad Bosnou a Litvou na začátku července tým povzbudily?
Důležité bylo, že se nám po 16 letech podařilo porazit Litvu jako basketbalovou velmoc, a pokud jde o můj výkon, byl to jen jeden zápas a chytit se mohl i kdokoli jiný. Je jedno, kdo ty body dá, hlavní je výsledek a výhra. Jistě ale do dalších zápasů se půjde líp.

Vy jste i při řadě absencí chytil v této reprezentační sezoně šanci za pačesy a podal několik velkých ofenzivních výkonů. V Litvě jste jako lídr druhé vlny zápas hodně zachraňoval, cítíte, že pro nominaci na EuroBasket o moc víc udělat nešlo?
Tím, že ten tým funguje tak kompaktně a nikdo tam nemá přehnané ego, umožní i to, že i někdo, kdo přijde po čtyřech pěti letech, se může hned chytnout. Já za sebe můžu mít čisté svědomí, že jsem do každého zápasu i tréninku šel se stoprocentním nasazením a s cílem pomoct k co nejlepšímu výsledku. Těch posledních šest zápasů světové kvalifikace hodnotím určitě pozitivně.

Už jste ve společné skupině na Whatsappu „vyhlásili” Ondřeje Balvína, když si vybral angažmá u reprezentačního trenéra Ginzburga v ukrajinském celku Prometey?
Všichni si to, myslím, nechávají, až se uvidíme osobně, a pak dojde na osobní konfrontaci. To si ten kolektiv víc užije. (úsměv)

Jak vypadá vaše další působení v Bambergu?
Zatím ještě nevím, ale domnívám se, že moje cesta se vydá jiným směrem, i bych řekl, že do jiné země. Pro tuhle chvíli ale nic konkrétního nemůžu říct.

Po zimním odchodu z USK Praha jste v uplynulé sezoně poznal v Bambergu ex-nymburského kouče Amiela, jaké to pod ním bylo, když jste hrál dost minut a také dával kolem deseti bodů?
Myslím, že jsme si sedli po všech stránkách a za mě má kouč ohromný respekt. Je velmi dobře připravený, je schopen reagovat na vývoj zápasu, nemá předem daný koncept, kterého by se držel zuby nehty, a zároveň vám v útoku poskytne dost prostoru ukázat své kvality. Já do týmu přišel v situaci, kdy to vypadalo na boj o záchranu, ale nakonec se nám povedlo dostat do play-off, které bylo původně cílem týmu, protože Bamberg v něm naposledy chyběl asi před 22 lety. Nebýt v něm by tak znamenalo kaňku na klubové reputaci. Motivace proto byla ohromná. Pokud jde o mě, začátek jsem měl statisticky velmi povedený, až později s příchodem další posily se při nezmenšené minutáži o něco snížila moje další čísla. Těch pět měsíců ale z osobního pohledu hodnotím poměrně slušně a výsledkově to beru jako výborné.

Byl přímo kouč Amiel tím, kdo vás v týmu chtěl?
Ano, po předchozí konzultaci s reprezentačním koučem Ginzburgem, s nímž mají ještě z Nymburka dobré vztahy. Myslím, že to bylo na jeho určité doporučení.

To, že nyní do Bambergu přichází Jaromír Bohačík, má na vaši situaci přímý vliv?
Tím, že jsme stejná pozice, si myslím, že se místo v týmu pro mě uzavřelo a budu se dívat po jiných variantách.

S nadsázkou řečeno - „zlobíte se”?
(usměje se) Ne, tohle nejde tak říct. Zase to ale přispěje k pozvednutí tréninkové kvality, kdy po sobě pořádně půjdeme (usmívá se dál). To je jedině benefit.

A z trochu jiného soudku - třicátého srpna národní tým čeká módní přehlídka v novém oblečení pro EuroBasket, byl byste rád i u této akce?
Nevím, jestli tam vystoupím, ale rád bych si na sebe sako od pana Blažka vzal. Je to velmi stylové a každá taková akce je velmi dobrá.