01.09.2022
Tolik důvodů, proč jsem to nemohl vzdát
„Je důležité, aby čeští fanoušci něco věděli. Nezáleží mi na tom, jestli Tomáš odehraje všechny zápasy, jednu minutu, nebo nenastoupí vůbec. Ale nasazení, které tenhle kluk předvedl pro to, aby mohl hrát za národní tým, bylo a je úžasné. Myslím, že spousta hráčů v jeho situaci by řekla „Díky, končím” a odjela by do svého klubu. Je pro nás požehnaní, že Tomáše máme. Ať už bude hrát, nebo ne,” zdůraznil kormidelník lvů až trochu rozechvělým hlasem.
Pak už se ale hovor přeladil do češtiny a třicetiletý rozehrávač nemohl nereagovat na promluvu svého kouče.
„Samozřejmě děkuju „Nenovi” za jeho slova. Hodně si toho vážím, protože tenhle člověk mě zná už deset let. Máme spolu fakt dlouhodobě blízký vztah, takže to pro mě hodně znamená. Myslím si o sobě, že jsem člověk, který se nevzdává před bojem. Takže jsem chtěl vědět, jaká je pro mě možnost, a co dokážu udělat s kotníkem do dvou týdnů. Nechtěl jsem automaticky hned po tom, co se to stalo, EuroBasket vzdát. Už jen kvůli tomu, jaký mám vztah k tomuhle týmu, k národnímu týmu, k Česku a zároveň k domácímu mistrovství. Chtěl jsem udělat všechno pro to, abych to zvládnul. Ale šel jsme ze dne na den. Nebylo to tak, že budu hrát, ať to dopadne jakkoli. Věřil jsem tomu ale, když se to zlepšovalo každý den. A čekal jsem do poslední chvíle, jestli mě to pustí,” vypráví Satoranský.
A pak už mohl promluvit i o tom, jestli dnes došlo k zázraku, když už po necelých dvou týdnech od zřejmě vážnějšího podvrtnutí kotníku pravé nohy je zpátky na tréninku a nejspíš i připraven zasáhnout do nejbližších utkání.
Podle Satoranského neuvěřitelnou práci v čele s generálním manažerem Michalem Šobem odvedl personál národního týmu. „Jak se o mě starali a dokázali vše zorganizovat, bylo skvělé. Moje rodina s manželkou a jejími rodiči mi pak vytvořila to nejlepší prostředí a pro mě bylo jednodušší vše zvládnout. A samozřejmě za mnou přijel můj fyzioterapeut z Washingtonu Navin Hettiarachchi, jejž česká média nazvala šamanem, což nedává velký respekt jeho práci. Má za sebou 17 let v WNBA a NBA a je to expert, kterému nejvíc věřím. Ohromně mi pomohl a bez něj bych to určitě nezvládl. Nevím, jestli to byl zázrak, ale určitě to nebylo nic jednoduchého,” je si jistý dirigent lvů.
Od svého zranění rehabilitoval denně od rána do večera a stav kotníku se lepšil den za dnem. Až k dnešnímu večernímu tréninku s týmem, který absolvoval se zpevňující ortézou „Bylo to velice dobré. I pro mě byla záhada, jak to bude vypadat. Už ve středu jsem měl svůj první trénink a byl jsem velice mile překvapen. Po dnešku bych řekl to samé. Když člověk trénuje s týmem a v kontaktu, víc na zranění zapomene, než když je na hřišti sám a zkouší různé pohyby. Uvidíme, co ukáže zítřejší ráno.”
Dnešní předzápasový trénink národní tým končil tradiční střelbou z půlky o to, kdo zaplatí zbytku týmu tradiční pivo. A právě Satoranský se trefil jako jeden z prvních, načež na celou O2 arénu vykřikl „Faleška!”
„Bylo to na falešnou formu, protože jsem netrénoval dlouho, a mám za sebou v hale jen dva dny. Žádnou zkušenost s takovým zraněním ještě nemám, vždycky maximálně s lehčími výrony, které mi dovolily hrát hned další zápas, nebo nejpozději za dva dny. Bylo to první vážnější zranění tohoto typu a možná i to mi pomáhalo být tomu trochu otevřenější. Doufal jsem, že ta rekonvalescence bude třeba kratší,” přiznává.
Satoranský zvládl větší část tréninku, jen v jednom místě si řekl trenérovi o pauzu, aby kotníku ulevil. „Domluvili jsme se na tom, že to zase nebudu zatěžovat až tolik. Ale že pojedu celý trénink, protože se tam hodně zastavovalo, a já jsem chtěl mít kotník co nejvíc rozcvičený a v nějaké provozní teplotě. Musím říct, že byly minuty, kdy jsem se cítil opravdu dobře. Myslím si, že je to určitě dobré znamení pro mě i celou práci, která se pro to udělala,” dal rozehrávač fanouškům další naději.
A samozřejmě nemohl zapomenout ani na svého dvorního pečovatele, doktora Hettiarachchiho.
„Je těžké Lavina popsat, když ho neznáte. Je to nejenergičtější člověk, jakého jsm kdy za kariéru v basketbalu poznal. Věřil jsem mu jednak proto, že se mnou pracoval každý den po dobu tří let, takže jsem byl třeba tisíckrát na stole, kde se mnou prováděl určité korektury. Ví, jaké mám problémy, a za ty roky díky tomu mám k němu mnohem větší důvěru a byl jsem tak rád, že mohl takhle narychlo přijet. Je neskutečně pozitivní, má spoustu zkušeností s jinými praktikami a poslední čtyři roky už ani není v NBA a pomáhá lidem po celém světě. Věnuje se těmto typům zranění. Už několik hráčů NBA si jej najalo, aby stihli nějaké zranění vyléčit nebo nemuseli na operaci. Pro mě to byla jasná volba a měl by tu být se mnou až do neděle,” informoval první reprezentační dirigent, který by si po zkušenosti s tréninkem v O2 aréně zřejmě nechtěl nechat ujít úvodní rozskok historicky prvního českého duelu na EuroBasketu v samostatné éře na domácí půdě a - v rodném městě.
„Ta výzdoba arény na mě trochu dýchla. Byl jsm tu poprvé už v úterý podívat se za kluky a organizátorům se to opravdu povedlo. I když jste zvyklý na haly NBA, tak tohle je trochu jiné. Tyhle turnaje když jsou v tak hezkém prostředí, cítíte i tu atmosféru toho důležitého turnaje. A tím, že je to v Praze, se těším, až přijdou všichni fanoušci. A to byla pro mě i jedna z obrovských motivací, abych to stihl,” ubezpečil Tomáš Satoranský.
A pak ještě dodal: „Je čas, abychom našim fanouškům ukázali, proč jsme byli poslední roky tak úspěšní, a jaká jsme parta hráčů. Budeme OK.”
