Šel jsem all-in. A cítil se jako rodička

„Pro mě je to určitě zlatá výhra. I když jsem nikdy nebyl ženou, cítil jsem se na konci utkání, jako bych měl právě porodit,” usmál se po vítězství 83-80 nad Bulharskem Ronen Ginzburg.

„Myslím, že bychom takový zápas měli zvládnout snadněji, ale na konci jsme udělali příliš naivních chyb. Přesto je to super výhra, pro naše veterány i pro mladé kluky, kteří na této úrovni ještě nemají tolik zkušeností. Jsem velmi spokojen,” dodal.

Když se tým, tažený kapitánem Hrubanem, ve čtvrté čtvrtině zničehonic vyhoupl až do vedení o 11 bodů, izraelský kormidelník už i věřil, že by lvi mohli překlopit na svou stranu i vzájemné skore, což by umožnila výhra o deset. „Pak ale přišly nevynucené chyby a nějaké útočné doskoky i těžké trojky soupeře a taky se přidala naše únava. I tohle jsou ale zkušenosti a já jsem rád, že jsme to i tak zvládli.”

Zápasem tým od startu do konce provedla v ofenzivě zejména základní pětka, když body laviček po 30 minutách ukazovaly skore 0-18 ve prospěch té bulharské. „Bez příspěvku druhé vlny je to složité. Já věřil, že kluci z lavičky budou mít větší sebevědomí, ale někdy je to těžké. Občas si během zápasu říkám, že musím někomu dát odpočinek, a i když možná pak dostaneme nějaké body, nejde opory točit ve hře přes třicet minut. Jenže v tomhle zápase jsem šel all-in, buď výhra nebo porážka, i kdyby to právě kvůli nedostatku energie nedopadlo. Hráli jsme proti zkušeným soupeřům, kteří už něco mají za sebou a dávali velké střely, ač to nejsou vyložené hvězdy,” odhalil kouč svůj strategický plán.


Dodal, že pro něj tak bylo těžké nechávat příliš dlouho na lavičce chladnout ústřední opěrné duo Hruban - Peterka, protože jej potřeboval ve hře. „Vojta a „Mičego” do toho dávali celé srdce a pomohlo i kouzlo pardubické haly. Tihle kluci ve druhé půli odvedli skvělou práci, a kdyby nedali ty body, měli bychom velký problém.”

Kapitán Hruban navíc v klíčové čtvrté čtvrtině přidal i několik parádních asistencí, nikoli náhodou. „Řekl jsem mu během zápasu, že musí hrát víc s míčem, aby zlepšil i ostatní kluky. Navíc ho soupeř důsledně bránil a on hlavně ve druhé půlce uměl najít spoluhráče,” podotkl Ginzburg.

A slova chvály měl samozřejmě i pro autora rozhodující trojky a celkem 25 bodů Martina Peterku. „Mičego i v Německu hraje velmi dobře, a i když to není nejlepší atlet na světě, je to moc chytrý hráč, který ví, kam se postavit. Už v Bulharsku zahrál skvěle. Do každého zápasu dává srdce, čímž mi připomíná „Satyho” (Satoranského). Od mé první pozvánky do reprezentace nikdy nechyběl. Vždycky přijede na sto procent připraven a někdy je náš skoro „jediný” dlouhý. Jistě, pomohlo mu angažmá v Německu, ale i to předtím v Nymburce. Podobně to platí i o Ondrovi Sehnalovi, v bundeslize dospěl a získal větší sebevědomí.”

Kouč lvů ve srovnání s prvním duelem v Bulharsku viděl v Pardubicích zlepšení v tempu hry a ve startu do utkání. „Jasně, nejde tak hrát celou dobu, ale začátek byl mnohem lepší. V obraně jsme něco zkusili, ale nevím, jestli to bylo vyloženě zlepšení. Snažili jsme na lídra soupeře Bosta uplatnit i „box and one” (čtyři hráči v zóně a jeden nahánějící hlavní hvězdu protivníka). Energie i exekuce útoků byla i bez velkého nácviku slušná a naše úspěšnost z pole byla mnohem lepší než v Bulharsku,” bilancoval Ronen Ginzburg.

Ten také prozradil, proč i při řadě neodpískaných zákroků na jeho svěřence při podkošových zakončeních zůstával většinou ledově klidný, ač lvi na ploše jen marně lomili rukama.

„Byl jsem v klidu, protože hráči se musí naučit zakončovat i s fauly. Pokud obránce v dnešním basketu při blokování zasáhne míč, tak v případě, že zároveň trefí část vaší ruky, není to faul. A my nedali šest nebo sedm takových situací. Musíme se tak naučit zakončovat s větší agresivitou,” apeluje lodivod na své muže.