Poklona Dina: Jste pracanti s disciplínou

Kouči, dal by se brněnský European Challenger FIBA kvalitou přirovnat k A-diviznímu mistrovství Evropy?
Zaprvé musím říct, že pro mě a můj tým je škoda, že se nemohlo hrát mistrovství Evropy, kde bychom měli dobré šance. Mohli bychom se dostat do čtvrtfinále, nebo semifinále, protože tenhle tým má na to hrát s těmi nejlepšími v Evropě. Mrzí mě i to, že kvůli tomu, že nejde o mistrovství Evropy, nám tu chybí Perasovič, Prkačin, kterého čeká draft do NBA, Rudan z Bayernu a Gulin hrající první chorvatskou ligu, navíc Menalo z druhé italské ligy je zraněný. A ke kvalitě turnaje - třeba Češi tu hrají skvěle, když s Italy byli 38 minut lepší, ale pak se projevila individuální kvalita soupeře. Jinak ale mají Češi výborný tým se zkušenými hráči, kteří už hrají NBL. Tohle je důležité - týmy s hráči působícími v nejvyšších soutěžích mužů mají zkušenosti, které už jsou znát. I Španělsko pro nás bude těžký protivník, má dobrý tým, ale také stejný problém jako my, když mu chybí do nejlepší sestavy asi pět hráčů. Individuálně jsou tu podle mě nejlepší Italové, protože už hrají Eurocup i ligové soutěže. Celkově je tento turnaj jako druhá volba, když nemůže být mistrovství Evropy, fajn možností.

Jak kompletní jsou tu pole vás Italové?
Dva nebo tři hráči z ideální základní pětky jim chybí. Vím to od trenéra Italů Vertematiho, který byl před devíti lety asistentem mého otce v Trevisu. A mě Vertemati vedl, když jsem s U19 Trevisa vyhrál italský titul a byl jsem MVP finále s trojkami 5/5 (usmívá se).   

Vaši hráči poslední sezonu měli kde hrát soutěžní zápasy?
Ano, většina hrála soutěže mužů. Třeba Tišma, který je hráčem Realu Madrid, působil v Seville, Gnjidič hrál za Cibonu Adriatickou ligu, Rašič první chorvatskou ligu, Bošnjak za vítězný tým druhé ligy, Buljan také v druhé. Ti nejlepší byli v Adriatické lize a ve španělské ACB. 

Jak aktuálně vypadá situace v chorvatském sportu s ohledem na koronavirové rozvolňování?
Je to už dobré, máme padesát procent očkovaných lidí a liga začne normálně v září, i s diváky, jen bude otázkou povolená kapacita hledišť.

Jak jste byl vybrán do čela vaší reprezentace U20?
Já jsem chtěl pokračovat jako asistent Luboše Bartoně u české U18, ale během letošního ligového play-off mi zavolal Dino Radja (chorvatská legenda, bývalý hráč Celtics, člen Síně slávy ve Springfieldu a nyní šéf poradního orgánu pro mužský basketbal Chorvatské federace - pozn.) a zeptal se mě, zda bych chtěl pracovat jako hlavní kouč U20. Já se nejdřív musel zeptat Jiřího Welsche (vedoucího chlapecké mládeže u CZ BASKETBALL), protože mi podle smlouvy zbýval ještě rok, ale Česká federace mi umožnila odejít, za což jí chci poděkovat, stejně jako trenérovi U18 Luboši Bartoňovi, se kterým jsem jedno léto mohl pracovat. 

Prostě když zavolá Dino Radja, musí se to minimálně zvážit...
Tak jistě, ale hlavní je, že pro mně to je v necelých 29 letech velká šance a být u tak talentované generace, kterou teď v U20 máme, není malý krok. 

Pomohlo vám k telefonátu od Radji to, jak se dařilo nyní již vašemu bývalému týmu USK v minulé sezoně NBL?
Může to tak být, měli jsme skvělou sezonu, pro mě i hráče byla fantastická. Hlavní hráči jako Sehnal a Samoura (v nominaci byl na poslední chvíli nahrazen Jelínkem) teď jsou na olympiádě, nebo byli na hraně nominace. To je lepší než vyhrát zápas nebo čtvrtfinálovou sérii ligy. A je to i největší úspěch za mé tři roky v klubu, že jsme dva hráče vytáhli až do výběru pro olympiádu. Pro tak mladé hráče je to velký krok.

Olympiáda právě začíná a váš tým na ní bude chybět, ač v kvalifikaci měl výhodu domácího prostředí. Je to velké zklamání?
To je velká škoda. Pro naši federaci to byla ohromná investice, přes dva miliony dolarů, ale co můžete dělat? Byl to jeden zápas, který jsme v semifinále prohráli s Německem. Vlastně to dopadlo podobně jako minule před Riem, kdy Chorvatsko vyhrálo ve finále v Itálii nad domácím týmem a postoupilo na olympiádu. Letos všechny domácí týmy z kvalifikačních turnajů na olympiádu nepostoupily. Kanada, Srbsko, Litva, ani Chorvatsko. Takový je prostě sport.

Po posledních sezonách můžete porovnávat mladé hráče z Česka a Chorvatska. Na pohled je vidět u vašich hráčů o něco větší fyzično a obecně mají borci z bývalé Jugoslávie asi i vyšší sebevědomí. Jak to nahlížíte vy?
My jsme tu zatím vyhráli každou poslední čtvrtinu, což platilo i v přípravě s Německem a Českem. My jsme trénovali hodně a dobře a příprava byla celkově náročná, takže jsme připraveni hrát vždy 40 minut na vysoké úrovni. U nás jsou mladí hráči velmi talentovaní, ale musí i pracovat, a to hodně. A potřebují být víc motivovaní. My máme v Chorvatsku problém, že v mládeži vyhráváme zlaté a stříbrné medaile a média hned hráče označují, že míří do NBA. Ti kluci pak ustrnou a přestanou být dostatečně hladoví. V Česku možná jsou na začátku hráči o něco méně talentovaní než na Balkáně, ale mají mnohem lepší pracovní morálku v tréninku i vůbec. A taky jsou disciplinovaní.

A to sebevědomí?
Třeba já jako trenér mám velké sebevědomí. A když dojde na dramatickou koncovku, říkám hráčům, aby do toho dali sto procent a ostatní po stránce taktiky je na mně. Jsem velmi pozitivní, zvlášť v těch koncovkách, a to samé moji hráči. Mají kvalitu a sebevědomí, aby je mohli vyhrát. Na tom se ale pracuje i v tréninku, kde se tyto situace simulují. Že jste třeba minus pět šest bodů dvě minuty do konce, kdy já vedu tu pětku v minusu, a jedeme. 

Jak vypadá aktuální situace v chorvatském mládežnickém basketbale?
V soutěži U19 máme tři čtyři dobré týmy, ale celkově ekonomická situace v Chorvatsku není dobrá, hodně klubů má finanční problémy. Zase ale díky tomu má spousta mladých hráčů šanci hrát první ligu mužů. To je pro ně dobré, ale taky je to špatné pro týmy, které nejsou v dobré finanční kondici. Ti nejlepší mladí tedy působí v první mužské lize, proto pak soutěž U19 není tak důležitá pro národní tým.

Pojďme také k vaší nové štaci v NBL, kde vás od srpna čeká nástup do Pardubic. Co tam pro vás bude odlišné oproti třem sezonám v pražském USK?
Před příchodem do Pardubic jsem velmi motivovaný. Máme velké ambice, každý den jsem teď na telefonu se sportovním ředitelem Radkem Nečasem a generálním manažerem Martinem Markem. Budeme mít dobrý tým a i mojí osobní motivací je během roku dvou hrát evropský pohár. Mým osobním cílem pak je v nadcházející sezoně být minimálně v semifinále, které teď Pardubice tři roky nehrály. Stejně chceme zkusit být v semifinále Českého poháru, ale uvidíme i podle síly soupisek ostatních týmů. 

Získali jste velké posily na křídla, Davida Pekárka a Petra Šafarčíka. Usilovali jste o ně hodně?
Ano. David Pekárek je jeden z nejlepších hráčů v lize, poslední sezonu hrál výborně za Olomoucko a ještě lépe v Kolíně. Může hrát ještě na vyšší úrovni, fyzicky je na tom velmi dobře, umí střílet trojky, hrát zády ke koši a já jsem velmi spokojen s jeho příchodem. A Petr Šafarčík je už zkušený hráč, dobrý střelec, může hrát křídlo i rozehrávače, teď trénuje individuálně s kondičním trenérem, už jsem s ním mluvil, má velkou motivaci být tahounem týmu a je to další český hráč v naší sestavě. Tohle není snadné, získat dobré české hráče. Ti nejlepší jsou obvykle v Nymburce, ale my máme velmi dobrou českou základnu, ke které už stačí přidat maximálně jednoho dva zahraniční hráče.     

Budete chtít ještě posílit pozici rozehrávače, aby vše neleželo na Tomáši Vyoralovi?
Máme tam ještě mladého Svojanovského, bude tu ještě jeden mladý hráč, navíc na rozehře může fungovat i Šafarčík a na několik minut tam může zaskočit i Michal Svoboda. Jinak na guardech i na pozici tři máme dobrou rotaci a pod koš na pozici čtyři ještě jednoho zahraničního hráče budeme hledat.