26.11.2021
Německá facka a step back zapomeň!
Jen v lize to zatím při bilanci 2-6 není ono. Více už poví o svém nakoukání do nejvyšší soutěže západních sousedů reprezentační dirigent Ondřej Sehnal, který je nyní rád, že aspoň u kouče Ronena Ginzburga mu ještě procházejí jeho oblíbené trojky z odskoků. A který musí v Easy Credit BBL, kde je oficiálně veden jako shooting guard, leckdy stíhat i dvě šichty, protože profesionální hráč musí být profesionálem i po skončení zápasů.
Ondro, jak si zatím ve své první zahraniční sezoně zvykáte na kvality německé ligy?
Je to postupné otrkávání, Jde o jinou ligu, v porovnání s tou naší je to mnohem fyzičtější a atletičtější. Začátek pro mě ale byl docela dobrý, aspoň všichni kolem říkali, že moje aklimatizace proběhla rychle, za což jsem rád. A jen doufám, že to bude lepší a lepší.
Produkčně vám zatím nejlíp vyšel hned první a vítězný zápas s Frankfurtem, se 14 body (jeden ze dvou dvojciferných výkonů) a 6 asistencemi, jak se to povedlo?
Byl to jediný zápas, kde jsem měl větší počet střel. V bundeslize je mnohem těžší se ke střelám dostat a já jsem tam spíš od tvorby hry, než abych dával body. Zatím se mi to daří, mívám kolem šesti sedmi asistencí.
Na čem závisí, zda jste v základní pětce?
Náš trenér se základem hodně hýbe, takže jednou do něj jdu, jednou ne, přičemž my jako hráči dopředu nevíme, co nás čeká. Mně to takhle ale spíš vyhovuje. Nepotřebuju vědět, jestli budu zápasy začínat. Teď hlavně musíme začít hrát konzistentně a konečně začít vyhrávat.
Už máte za sebou i zápas proti euroligovému Bayernu, byl to zážitek?
Na tenhle zápas jsem se těšil hodně, přece jen na Bayernu se nehraje každý den. Nakonec jsme zápas ztratili o 16 bodů, když jsme si ho prohráli na konci první půlky. Bayern byl dost hratelný, hraje spoustu zápasů, má i dvakrát týdně Euroligu a ukazuje se, že jak Bayern, tak další euroligový tým Alba Berlín jsou porazitelní soupeři. Doufám, že doma je řádně potrápíme.
Překvapila vás bundesliga něčím?
Dlouhodobě jsem ji sledoval a myslel si, že o ní vím celkem dost. Přesto to byla na začátku velká facka. Netušil jsem, že to je oproti české lize až takový rozdíl, a i když jsem si myslel, že jsem připravený, tak jsem rozhodně nebyl.
Měl jsem za to, že v NBL jsem byl nadprůměrný atlet a po téhle stránce jsem to u nás zvládal. V Německu si ale přijdu jako jeden z nejhorších atletů, ta liga je opravdu hodně atletická a fyzická. Doufám ale, že to nahrazuju herní inteligencí a dokážu to vykompenzovat i jinak. A i ta atletičnost je spíš o zvyku na ni. Třeba Jarda Bohačík s tím na začátku ve Štrasburku bojoval ve francouzské lize taky.
Pomůže nicméně nová německá zkušenost i do reprezentačních zápasů?
Doufám, že by mě to mělo hodně posunout. Když jsme hráli reprezentační zápasy dřív, nebyl jsem tak zvyklý na ten tlak obran a teď už jsem na to, doufám, připravenější.
Jak vypadá točení na rozehře s 26letým Američanem Tookiem Brownem, který má zkušenosti i z belgické a polské ligy?
Na začátku sezony jsme spolu hráli docela hodně, potupně je to ale pořád míň. Tookie má psaných 180 centimetrů, možná to ani tolik není, a já mám 191, takže je složité hrát nás oba spolu, protože v týmech soupeřů jsou velcí hráči. Tookie je víc orientovaný na body, což ale u nás není snadné, protože v týmu máme dost skórerů. Rád by střílel víc, ale nedostane se k tomu. A já funguju spíš jako takový mozek týmu a snažím se tvořit pro ostatní. Trenér už tak líp ví, co od nás čekat, a kdy nás dávat do hry.
Pohybuje se v lize hodně amerických rozehrávačů?
Většina je z USA, někteří jsou i domácí. Já si ale hlavně myslel, že teď převažuje trend vyšších rozehrávačů a přitom jsem zatím nepotkal žádného, který by byl aspoň stejně vysoký jako já. Všichni mívají kolem metru osmdesáti, jsou to tryskomyši a těžko se na to zvyká.
A tito střízlíci vás i brání?
Ano. Ze začátku sezony jsme to ještě moc nevyužívali, poslední zápasy už ale dochází víc k tomu, že do nich hraju i zády kolem koše. Je to všechno o čase a všichni se to učíme, jak my, tak trenér.
Na čem zatím záviselo, když se vám podařil bodově bohatší zápas?
Souviselo to s tím, že jsem hrál víc na pozici 2, kde se dá častěji dostat ke střele, kterou pro mě vytvoří druhý rozehrávač. Z rozehry je to těžší. Přijde mi, že ty střely, které mi fungovaly u nás, tam úplně nefungují. Navíc náš španělský trenér moc nemá rád ty moje „step backy” (střely z odskoku) na trojce (smích). Je zastáncem toho, že to je špatná střela a všechno by se mělo střílet hned po přijetí přihrávky (bez driblinku) z dobrých pozic. Naštěstí v reprezentaci tyhle střely pořád ještě můžu zkoušet. Jinak v bundeslize je pro mě i těžší se dostat do „bedny”, protože jsou tam velcí atleti. Každý zápas je ale jiný, někdy se dostanu k víc zakončením a jindy k míň.
Spoluhráč v Braunschweigu Martin Peterka, který jako jeden z mála hráčů v týmu v létě zůstal, se letos vypracoval už ve hvězdu mužstva. I vy už jste měl velmi dobré zápasy. Čekali jste tak výrazné role?
Po konci minulé sezony už to v případě „Mičiho” (Peterky) očekávané bylo, protože měl skvělý finiš a role jednoho z pilířů se už čekala. Já si z něj vždycky před zápasy dělám srandu, jestli už ho po tom roce soupeři konečně naskautovali, že je to střelec, nebo od něj budou dál odstupovat, a on vždycky odpoví, že na to snad ještě nepřišli. (smích) Ne, vážně, on hraje fakt výborně, přijde mi, že každá střela, co v zápase vystřelí, tam padne a já doufám, že to tak bud pokračovat a bude to ještě lepší, protože ty výhry už potřebujeme.
Martin Peterka ze svých trojek zatím těží asi nejvíc, že?
Je aktuální 16. pozice v lize hodně pod očekávání?
Jsme úplně nový tým, zůstali jen dva hráči, nový je i trenér, pro nějž to je v roli hlavního první kompletní sezona. V lize to zatím není růžové, ale zase jsme už v semifinále domácího poháru, což se povedlo teprve podruhé v historii, a je to velký úspěch, který všichni hodně prožívali. Určitě nejsme tým na bilanci 2-6 v lize, hodně podstatný teď pro nás bude prosinec, kdy hrajeme se soupeři, které bychom měli porážet.
Jak se zatím v bundeslize daří plnit haly?
Na začátku sezony to ještě bylo dobré, šlo to postupně i nahoru, ale teď mi to přijde horší a horší, protože se lidi zase začínají bát covidu, když i v Německu to roste hodně. Třeba na zápas proti Bambergu přišlo přes tři tisíce lidí, ale teď to klesá a naposledy bylo jen těsně nad dva tisíce. Navíc začnou ještě ta omezení, některé týmy už smějí mít jen 25procentní obsazenost hlediště, a pokud se to postupně rozšíří na celé Německo, tak se toho celkem bojím.
Vy jako hráči prý chodíte po zápasech na povinný kus řeči například se sponzory týmu. Týká se to i vás?
Jo, samozřejmě. Zvlášť když se odehraje dobrý zápas, je vybráno asi pět hráčů, kteří jdou před diváky, od kterých je pár otázek, na zápas i na nás osobně. A to je super. Pak si dáme sprchu, jdeme do VIP zóny, a když chce někdo ze sponzorů s námi mluvit, tak může.
Fungujete s týmem i mimo zápasy?
Jak jste se po velkém olympijském zážitku těšil zpátky do reprezentace?
Musím říct, že moc. Je super tu být, protože jsme se teď čtyři měsíce neviděli. Už jsme s Martinem (Peterkou) odpočítávali dny, které zbývaly do cesty do Česka.
Bude v tomto kvalifikačním cyklu vaše role větší než dosud?
Doufám, že to je přirozený vývoj, že ti mladší by měli postupně dostávat stále větší roli a doufám, že tuhle roli potvrdím a budu platným hráčem.
Jak těžká je podle vás česká skupina s Bosnou, Bulharskem a Litvou?
Je hratelná. Aktuálně je to složitější s naší podkošovou situací, měli bychom to ale zvládnout.
Co čekáte od prostředí v Opavě, kde hostíte Litvu?
Já měl jako trenéra v nároďáku U16 i U20 „Čoudu” (současného asistenta reprezentace Petra Czudka), takže jsem s tím prostředním dobře obeznámený, protože kempy se konaly většinou v Opavě. Mám to tam rád a velká změna to pro mě nebude.
