Možná jsem tu loď mohl zkusit

„Možná bych to i mohl zkusit, ale tehdy byly velmi přísné covidové restrikce a to by mi vše hodně komplikovalo. Navíc tehdy jsem ještě hrál za Boston College, což by vše dále znesnadnilo. Ten čas tak přišel až teď,” vrátil se v čase James Karnik, atleticky disponovaný power forward s pevnými českými kořeny, jejž od včerejška testuje jako možnou posilu kouč lvů Ronen Ginzburg.

Určitě ale neplatí, že by dosud sám nezkusil pro svou českou misi něco udělat. „Kontaktoval jsem nějaké české ligové týmy, ale skončilo to bez reakce. Možná by chtěly, abych nejdřív hrál někde v Evropě. Svých agentů jsem se ptal i na možnost oslovit českou reprezentaci, ale nevěděli, koho kontaktovat, takže bylo štěstí, že se mi v polovině června ozval její generální manažer Michal Šob,” říká k nečekané zprávě, která mu přistála v emailové schránce.

Ke svému naplnění tak dospěla touha, již měl odmala. Nejspíš i díky sportovním kořenům své rodiny. Jeho děda reprezentoval Československo na bicyklu, táta pro změnu Kanadu v judu, málem až na olympiádě.

„Vždycky jsem radši chtěl hrát za Česko než za Kanadu, ale myslel jsem si, že nejdřív bych musel působit nějakou dobu v Evropě, aby si mě v Česku vůbec všimli, takže jsem tušil, že nejdřív by šlo cokoli až někdy za rok. To, že se to povedlo uspíšit, je skvělá věc,” podotýká 24letý Karnik, který v červnu podepsal roční smlouvu ve švýcarské Ženevě. Po skončení působení na Boston College v první divizi NCAA (v minulé sezoně měl průměry 10 bodů a 5,4 doskoku) půjde o jeho první profesionální angažmá.

Karnikovým cílem nyní je, aby se dokázal začlenit do českého národního týmu. „Mít šanci trénovat se všemi kluky tady je ohromná věc. Moje rodina je strašně hrdá - táta i děda s babičkou, kteří všichni pocházejí z Československa, jsou šťastní, že budu mít šanci reprezentovat naši rodinu a snad budu mít budoucnost v českém národním týmu,” řekl Karnik, jehož matka je Kanaďanka, po svém prvním tréninku v Poděbradech.

Na něm mohl začít oprašovat i základy své češtiny. Aktuálně platí, že je pro něj o dost snazší rozumět než mluvit. „Táta i děda s babičkou vždycky česky mluvili a snažili se mě něco naučit, takže umím počítat a říct některé fráze, jen jsem neměl dost příležitostí to pravidelně procvičovat. Teď tedy doufám, že při hraní v českém nároďáku budu mít víc možností na češtině zapracovat, abych dokázal mluvit plynuleji. Vím, že po pár měsících toho budu schopen hodně pochytat. Jen jsem teď nemluvil česky už několik let, takže to bude zpočátku drhnout,” přiznává.



Táta i oba prarodiče, kteří emigrovali do Kanady v roce 1967, se do malého Jamese češtinu snažili vpravovat, ale prý to nebylo snadné. „Šlo o to, že já byl nejmladší ze tří sourozenců. Moje sestra, nejstarší z nás, dostala slušnou průpravu, můj brácha pak o něco míň a na mě jako nejmladšího se už tolik nedostalo. Sestra na učení češtiny moc nebyla, to my s bratrem jsme do toho byli nadšení. Ale asi proto, že se sestrou to bylo složité, už chyběla energie do toho jít znovu s bratrem a se mnou. My toho ale určitě umíme víc a bratr už dokonce tři roky žije v Praze a hovoří plynule,” informuje o jazykové situaci v rodině basketbalista, který už si z výukových důvodů do mobilu instaloval populární aplikaci duolingo.

Do Česka se Karnik podíval už několikrát, takže mohl navštívit i Dobrušku a její okolí ve východních Čechách, odkud tuzemská větev jeho rodiny pochází. A v nejbližších letech se sem bude moct vracet možná ještě častěji.

Blíž to bude mít i díky angažmá ve švýcarské lize. Mimochodem, nechtěl si během léta počkat i na zajímavější nabídku?

„Sám bych býval rád počkal o něco déle, ale můj agent mě přesvědčil, že Ženeva pro mě bude dobré místo a šance hrát spoustu minut. Měl bych být už na startu profi kariéry hlavní tváří týmu a první volbou v útoku. A na to jsem slyšel spíš, než abych byl někde jen doprovodný hráč. Budu mít větší šanci se rozvíjet,” vysvětluje hráč, který svou hru popsal zhruba takto:

„Myslím, že jsem hodně ceněn jako odolný hráč hrající s ohromnou energií. Dávám do hry spoustu emocí, a pokud je hráč schopen je kontrolovat, mohou mu pomáhat. Spousta lidí mi říká, že se na mě dobře kouká. Mám rád smeče stejně jako trojky a v obraně se neváhám postavit na průraz útočících hráčů.”

Zatím je prý otevřené, do kdy v Česku nový lev zůstane. Jistotou je jen to, že by měl setrvat minimálně do nadcházejícího víkendu, kdy možná zasáhne do zápasů CZ BASKETBALL CUPU v Pardubicích, v pátek proti Bulharsku (17:30) či v nedělní hitovce proti hvězdami nabitému Chorvatsku (17:30).

„Po turnaji bych se měl hlásit v Ženevě, ale kdo ví. Kdyby byl zájem ze strany reprezentace, mohl bych se tu znovu objevit dřív, než se plánovalo, což by bylo v listopadu na okno světové kvalifikace.”

Náhoda tomu chtěla, že první kontakt s českou reprezentací proběhl pouhý den před startem Karnikova angažmá v kanadské Letní lize v týmu Fraser Valley, vedeném bývalým asistentem české reprezentace, pozitivitou sršícím Američanem Mikem Taylorem.

„Já o tomhle spojení netušil a bylo to pro mě zajímavé překvapení. S Michalem Šobem jsme si poprvé volali den před prvním tréninkem ve Fraser Valley a po tom tréninku za mnou přišel Mike a ptá se: „Ty budeš hrát za Česko? Já tam trénoval, a když jsem tě viděl, tak na to máš”. Mike mi pak vyprávěl o reprezentaci samé skvělé věci. A za jeho ujištění jsem byl vděčný,” neskrývá Karnik, který si zlehka obšlápl i reprezentační možnosti v Kanadě. A nebyly to vždy příjemné zkušenosti.

„Hrál jsem za jakési regionální výběry, které máme v každé provincii, a tady jsem byl vybrán i do prvního All-Star týmu v konkurenci hráčů, jako jsou Barrett a další kluci, kteří teď působí v NBA. I přes tohle ocenění jsem ale nebyl posunut dál směrem k národnímu týmu, což souviselo i s politikou uvnitř kanadského basketbalu. Nemám tak na kontě žádný oficiální zápas v kanadských barvách, ale to je teď dobře, protože by to mohl být problém při mém začleňování do české reprezentace,” podotýká.

Ještě zajímavější situace Karnika potkala před kvalifikací na loňskou olympiádu v Tokiu, kterou hostila kanadská Victoria.

„Před kvalifikací mě chtěli pozvat na zkoušku a mohl jsem tak cílit na účast v kanadském týmu, ale situace byla taková, že jsem tehdy hrál za Boston College, tedy v USA, a v době covidu by pro vedení národního týmu bylo složité mě do Kanady přivést,” vrací se v čase power forward, který po vlastní zkušenosti zjistil, že v prostředí kanadského basketbalu mu není právě komfortně.

„Jak jsem řekl, dost to tam ovlivňuje politika a v tom jsem nechtěl fungovat. A tím vypadl ze hry i můj případný try-out. Mně to ale moc nevadilo, protože můj cíl byl vždy hrát za Česko. Jistě ale kdybych studoval na kanadské univerzitě, ta šance nastoupit třeba už loni za Kanadu by byla větší,” uznává Karnik, který také blíže rozklíčoval ony „politické vlivy”:

„Vedení kanadského basketbalu chce, aby hráči zvažovaní pro reprezentaci hráli za určité kanadské univerzity a šli po předem nalinkované cestě, aby byli v dosahu. A když máte šanci hrát za školu v USA, pak je to spíš neslučitelné s vašimi aspiracemi směrem k národnímu týmu. Samozřejmě hráči mnohdy preferují spíš basketbalově kvalitní školy v USA. Navíc platí, že kanadský národní tým obvykle staví na hráčích z východního pobřeží, z Toronta, Ontaria nebo Quebeku, naopak moc reprezentantů nepochází třeba z Britské Columbie na západě, což je oblast, kde žiju já. Znám jednoho hráče od nás, co se do kanadského nároďáku dostal, ale bylo to hodně díky tomu, že jeho kouč už v kanadské reprezentaci působil a takové konexe taky fungují. Nechci se ho nijak dotknout, je to dobrý hráč, ale myslím, že bez toho propojení by to nešlo.”