23.06.2022
Kotníkové repete, dva zápasy od Euroligy i sestup!
Se svými muži dospěl až do semifinále EuroCupu, jež navíc jeho celek hrál na domácí půdě. S Bursasporem jej však Andořané ztratili a zůstali tak pouhé dvě výhry od postupu do Euroligy. Jejich evropské tažení však vůbec nekorespondovalo s bídou ve španělské ACB, nejlepší ligové soutěži kontinentu. Tam tým jen 13 dní po porážce s Bursasporem padl v posledním kole doma s Tenerife, košem v poslední vteřině, a po osmi letech se poroučel do druhé ligy.
Rozhodovalo se až na cílové pásce, kdy Andorra měla konečnou bilanci 11-23, a hned tři celky nad ní získaly o jedno jediné vítězství navíc. Ještě o stupeň hůř ovšem dopadl poslední a rovněž sestupující Burgos, což je účastník Ligy mistrů a její vítěz z let 2020 a 2021!
I takové zvraty letos nabídla nabitá a enormně vyrovnaná španělská liga, kde nevíte dne, ani hodiny. Více už ale o své nad míru komplikované sezoně nyní poví střelecky disponovaný guard české reprezentace, který i s tříměsíčním výpadkem po utržení vazů levého kotníku stihl odehrát 24 zápasů s průměrem 8,6 bodu za 20 minut, a k tomu si přidat další tucet utkání v EuroCupu.
Davide, kolik jste toho stihl po návratu z listopadového zranění od začátku března odehrát?
To zranění mou sezonu dost ovlivnilo, ale i tohle ke sportu patří. V rámci možností jsem se do toho pak zapojil a odehrál, co šlo. Stále to ještě není ideální a ten kotník už nebude v tak perfektním stavu jako dřív. Ale nestěžuju si.
Nezvažoval jste, že byste si po sezoně udělal delší volno a vynechal nacházející třetí okno světové kvalifikace?
No, já si navíc ten kotník podvrtnul ještě jednou asi měsíc a půl před koncem sezony, takže byla ve hře i možnost vynechání tohoto kvalifikačního okna, ale naštěstí to dopadlo dobře a můžu tady být.
Co všechno jste musel podstoupit v cestě za návratem na palubovky?
Hlavně to nešlo moc rychle. Spíš to zranění dopadlo hůř, než jsem si původně myslel. Byla tam tak spousta rehabilitací, ledování a postupného přidávání různých pohybů. První týden po zranění z konce listopadu jsem s kotníkem, ani prsty té nohy nemohl vůbec pohnout. Časem se to ale začalo lepšit, byl jsem schopný na kotník došlápnout a přidával i silové prvky. Při pohybu mě to bude i dál limitovat a bude to tužší, ale po rozcvičce to nebude tak hrozné. Jistě nejsem hráč, co by se běžně pohyboval nad obroučkou, i když i takové momenty jsem míval, ale teď toho bude ještě míň, takže se asi zaměřím na to, co umím nejlíp, tedy na střelbu (usmívá se).
Omluvil se vám později soupeř, který pod vás v domácím utkání s Litvou dostoupil a zranění vám tak do velké míry způsobil, když jste dopadl na jeho nohu?
Nikdo mě pak nekontaktoval. Je pravda, že šel hodně pode mě a to riziko zranění tam tak bylo velké. Mě ale spíš naštvalo, že rozhodčí, který stál metr od toho, to bral spíš jako simulaci z mé strany, než že by šlo o faul. Už nad tím ale tolik nepřemýšlím.
Andorra po osmi letech sestoupila z ACB. Vy jste nejlepší střelec jejích dějin, což asi mrzí dvojnásob...
My sezonu už od začátku neměli moc dobrou. V dalším průběhu se po různých zraněních podepisovali noví hráči, kteří pak zase odcházeli, a bylo to hodně náročné. Bohužel jsme se neudrželi, což pro všechny kolem klubu byla tragédie, protože se to nečekalo. Byla to opravdu velká rána. Mě osobně to po letech v klubu samozřejmě dost mrzí, ale už se s tím nedá nic dělat.
Je to velká ironie, že jste sestoupili v sezoně, kdy jste v EuroCupu vypadli až v semifinále a stáli jste tak dvě výhry od postupu do Euroligy?
Závěrečný duel sezony jste hráli doma s Tenerife a padli košem z poslední vteřiny 75-77. Byla to krutá dýky do zad?
Byl to vyrovnaný zápas a my asi osm vteřin před koncem srovnali. Dostat pak rozhodující koš v poslední vteřině, kdy už nebyl čas na nějakou protiakci, to samozřejmě byla velká rána. V tom posledním kole byla při shodě bilancí řady týmů spousta variant a nám by v jedné dokonce ani výhra nezajistila udržení. Nakonec to ale díky jednomu výsledku z jiného zápasu dopadlo tak, že při naší výhře jsme se mohli zachránit. O to to mrzelo víc. Dá se říct, že celý stát Andorra (s rozlohou 468 kilometrů čtverečních je menší než Praha a se 77 tisíci obyvatel by se v Česku zhruba rovnal Zlínu - pozn.) tímhle basketbalovým klubem žije. Pro spoustu fanoušků to bylo hodně smutné, protože bylo až neskutečné, jak nás během sezony podporovali. Většinou když se týmu nedaří, vyplouvají na povrch různé černé skvrny, ale tady za námi stáli celou dobu. I proto to tak mrzí.
V sezoně jste dvakrát měnili trenéra, což asi taky bylo znát...
Celkově to byla z mnoha pohledů netradiční sezona. Měli jsme od začátku asi šestnáct hráčů, což je poměrně dost. Při zraněních se hned podepisovali nové posily, včetně jednoho Američana, kterého původně brali na křídlo, aby pak skončil na rozehře. Měli jsme tak najednou hodně rozehrávačů. I přesto to všechno jsme měli spoustu šancí se sezonou ještě něco udělat, nebo se aspoň zachránit.
Je ve hře vaše pokračování v týmu?
Je tam opce na další rok a klub by asi zájem měl, takže se to řeší, včetně toho, jestli budou i další nabídky. Mou prioritou je zůstat v nejvyšší soutěži, ať v ACB, nebo někde jinde v Evropě, a pokud možno i s nějakým evropským pohárem. Nemám ale vyloženě nějaké preference, kam bych chtěl jít.
Ve světové kvalifikaci vás teď čeká Bosna a Litva, jak sám vnímáte složitou situaci týmu při bilanci 1-3?
Kdybych to porovnal, tak to vypadá jako moje sezona v Andoře. (hořký úsměv) Šanci ale pořád máme, s Bosnou budeme chtít vyhrát, a i o co nejvíc bodů, protože ve hře bude i skore. A když se to podaří, do Litvy pojedeme s tím, že máme šanci bojovat dál o postup. Tolik si tu situaci ale nepřipouštíme. Věříme, že budeme schopní ukázat svou sílu.
