Kapitánova záhada i nutnost pokoření Litvy

A i když se lvům nepodařilo dosáhnout na postupovou 14bodovou výhru, Vojtěch Hruban si z toho těžkou hlavu nedělal. Hleděl totiž už o kus dál a byl si vědom toho, že reprezentace tak či tak potřebuje na závěr první fáze uspět v Litvě, aby si přenesla aspoň dílčí úspěch do fáze 2 a měla tak šanci se prát i o postup na světový šampionát.

Vojto, i když to s Bosnou nebyla výhra o postupových 14 bodů, pořád máte postup ve svých rukou. Jaký je váš pohled?
Důležitější než to, že jsme nevyhráli o 14 bodů, je to, že jsme vyhráli o víc než sedm bodů (kvůli lepším vzájemným zápasům s Bosnou). Bylo by pěkné ten postup dotáhnout už v prvním utkání, ale my stejně chceme v Litvě vyhrát, protože jít bez té výhry do skupiny ve druhé fázi by bylo dost těžké s ohledem na postup na šampionát. My tam vyhrát prostě potřebujeme a pak těch 14 bodů moc neřešilo.

Proč se ten závěr nepovedlo dotáhnout na potřebný rozdíl?
Tohle je vždycky hop, nebo trop, soupeř nemá co ztratit, vystřelí pět šest trojek a dvě tři mu padnou. My u nich mohli stát blíž, měli jsme mít ty obranné doskoky, což byl klíčový faktor, ale s tímhle kolikrát nejde moc dělat, když tam někdo ty trojky takhle vystřílí a trefí. My přesto můžeme být rádi, jak jsme hráli. Dali jsme přes devadesát bodů, mohli jsme sice dostat o něco méně, ale celkově byl ten výkon dobrý.

Mimochodem, kdy jste se dozvěděli o prvním infarktovém momentu pátečního večera, kdy Litevci v Bulharsku dotáhli obrat z minus 10 ve čtvrté čtvrtině až v posledních vteřinách, a kdy případná druhá výhra Bulharů by dál míchala kartami?
Někdo při přípravě na náš zápas říkal, že v poločase vedou Litevci, ale konečný výsledek jsem se dozvěděl až po našem utkání. Ani výhra Bulharů by ale pro nás nic neměnila. My bychom chtěli v Litvě tak jako tak vyhrát.

Vy jste s Bosnou zářil nejen v útoku, ale i v obraně, kdy Musa si na vás v samém závěru udělal důležitý průraz a dal vám tak šanci na výhru o 14...
V téhle sestavě moje role není o skórování. A víc je to o doskoku a obraně. A když přidám i body, tak je to jen dobře. Naší velkou předností v takovém zápase bylo, že šest lidí bylo bodově dvojciferných a jsme tak hodně nečitelní. Dokážeme skórovat ze spousty situací a vždycky ponese tu bodovou pochodeň někdo jiný.

Soupeř vás zejména v první půli o parník přeskákal na útočném doskoku (celkem 24-15 pro Bosnu), čím to?
To byl velký rozdíl. Ve druhém poločase už jsme se s tím dokázali popasovat líp, ale na konci jsme zase nechali několik doskoků, které nám vzaly šanci vyhrát o těch 14 bodů. Víme, co tam bylo špatně, spousta těch odrazů byla i dlouhých, letěly až za pivoty a tam jsme prostě nebyli. Bosna má takový tým, na doskoku to dělali dobře, chodili tam všichni a na to si budeme muset dát příště pozor. S Litvou to ale zase bude jiný zápas, protože ta je na útočný doskok daleko míň zaměřená.

Jak jste viděl herecký talent soupeřů, který jste v zápase u sudích tolikrát marně reklamovali, abyste to nakonec byli vy, koho sudí varovali hrozbou technické chyby za flopping?
K tomu se nechci moc vyjadřovat. Co na to říct? Když vám někdo naběhne pod dva pivoty a hodí se na záda na zem a dostane deset šestek, je někdy těžké se tím nenechat rozhodit. My jsme věděli, že to tak bude, ale v těch zápasových emocích je složité to ustát. Mně je jen záhadou, proč se to takhle píská, a nejen na mezinárodní úrovni, ale i v ligových soutěžích.

Jak hodnotíte návštěvu a atmosféru utkání na začátku prázdnin?
Bylo to super. Báli jsme se, že přijde daleko méně lidí. Byl to první prázdninový pátek, v osm večer, ale nakonec přišla spousta lidí, přijeli i fanoušci z Bosny, takže atmosféra byla krásná.

Litvu jste ještě s aktuální reprezentační partou neporazili, věříte, že teď přišel ten čas?
Je pravda, že jsme s ní hráli párkrát hodně vyrovnaně, ale ještě jsme ji neporazili. Myslím ale, že náš čas přišel, Litevcům pár opor chybí, my jsme naopak nabití, máme širší a talentovanější soupisku, a přestože hrajeme venku, jedeme jednoznačně pro výhru.