Kamile, ty nemáš špatnou ruku, ale Stojakovič z tebe nebude

Začal tak nad svou šestkovou neúspěšností přemýšlet a ještě dřív než Tomáš Satoranský vyjel do Bavorska za světoznámým profesorem basketbalové palby, kdy se na kurtu potkával s chlapíky jako Tibor Pleiss nebo Jakob Poeltl. Ne, nedotáhl to pak do NBA, ani do Euroligy, ale o několik sezon později, několik mnoho sezon později, se z něj stal šestkový guru na úrovni Larryho Birda! Aktuálně je Kamil Švrdlík třetím trestným střelcem celé Kooperativa NBL s dechberoucí 86procentní úspěšností, když proměnil 37 ze 43 pokusů - i bez asistence psychologa. A možná stačila jen taková maličkost, jako stát kousíček vedle.

Kamile, coby obhájci stříbra máte za sebou ze včera úspěšný první duel čtvrtfinále Alpe Adria Cupu se Spišskou Novou Vsí. Bude 14bodový rozdíl z domácího hřiště postupový?
(usměje se) Býval by mohl být i vyšší a pak by to bylo jistější. A i když to není špatný náskok, těžko říct, co se v odvetě (8. února) bude dít na Slovensku. Loni jsme takhle jeli ve čtvrtfinále do Slovinska s ještě vyšším rozdílem a nakonec byli rádi za to, že jsme takový náskok měli. Bude to dlouhá cesta (kolem 500 kilometrů), nicméně dobrý základ k postupu jsme položili.

Jaké prostředí vás bude čekat?
Loni jsme ve Spišské hráli Federální pohár. Tehdy to bylo v srpnu a i tak tam bylo chladno, tak teď tam asi bude daleko větší zima. Hraje se v té hale nepříjemně, je to jiné prostředí než na jaké jsme zvyklí v Česku.

Dá se říct, že včera jste zápas zlomili - nyní už tradičně obranou - na pomezí třetí a čtvrté čtvrtiny?
To určitě. My měli velmi dobrý vstup s vedením 15-2 a vypadalo to, že to bude jasné, ale pak Nová Ves ukázala, že jako vedoucí tým slovenské ligy je zvyklá vyhrávat a má sebevědomí. Držela se a my to urvali i díky širší rotaci až ve druhé půlce. To se nám teď daří, šlapat v obraně i ve třetí a čtvrté čtvrtině, kdy už hodně týmů trochu odpadá. Škoda jen, že se nám na konci nepodařilo natáhnout náskok až na dvacet bodů, k čemuž jsme měli nakročeno.

Klíčovou veličinou byl doskok vyhraný o dvacet míčů. Velel mu rozehrávač Tomáš Vyoral s deseti kusy. To se tak vyhecoval?
Když mu tam všechno odstavíme a on si to jenom přijde sebrat (smích). Ne, je to určitě důležité tam chodit i z perimetru. My si hlavně snažili hlídat jejich dlouhé hráče, měli tam extra vytáhlého Fuska, dál Jurčíka a Graniče, tedy kluky hodně před dva metry, některé i přes 220 (Fusek), a my jako pivoti jsme je hlavně museli v obraně odstavit a pak bylo potřeba, aby přiběhl někdo malý a tady to vycházelo na „Vya” (Vyorala). Hlavní ale je, že to sebereme my a můžeme jít i do protiútoku.

Jedním z těch opravdu malých je váš nový americký rozehrávač Nick Neal. Bude nyní jinak hodně rozehrávající guard Šafarčík operovat už hlavně na pozici 2?
Myslím, že jo. Nick se netlačí do střel, jeví se jako čistý rozehrávač.

Bude letos Alpe Adria Cup, z nějž už máte ve sbírce titul i stříbro, letos vyhratelný?
Bude, určitě. Už ve skupině jsme hráli s jedním z nejlepších týmů tohoto ročníku Dabrowou Gorniczí, pak je tam dobrý Temešvár, který ale hraje čtvrtfinále právě s Gorniczí, a není tam žádný nehratelný soupeř. Bude tak záležet na odvetě ve Spišské a pak na tom, kdo bude pořádat FINAL-4. Loni to Levicím strašně pomohlo a nemyslím si, že by to vyhrály, pokud by to nepořádaly.

Vy byste se případně chtěli o pořadatelství ucházet?
Nic takového jsem neslyšel, takže si to nemyslím.

Včera přední české týmy této sezony zlomily lídry Slovenska i Rakouska, je tedy NBL výkonnostně lepší ligou?
Tak by to mělo být. My v přípravě potkáváme hodně slovenských i rakouských týmů a naše liga je jednoznačně kvalitnější a je důležité to takhle potvrdit. I týmy z nižších pater NBL jsou kvalitnější než soupeři z těchto soutěží. Jistě, Spišská má hodně dobrý tým na slovenskou ligu, se spoustou domácích hráčů, což ve slovenské lize není zvykem. A i když Vídeň už patří ke kvalitním týmům, české celky by měly takové soupeře porážet. Měli bysme se spíš dotahovat na polskou ligu, což by bylo zajímavější srovnání.

Pojďme i k vám osobně. Ze statistik vyplynulo, že v NBL je aktuálně sedm hráčů 35letých a starších a vy patříte i mezi kvartet s nejméně 36 lety. Třeba při té náročnosti obrany, kterou se nyní prezentujete, jak velká je to v zápasech fuška? Anebo těch v průměru  17 minut není zásadní problém?
To tak ani nevnímám. Je to o něco náročnější, když se v některých zápasech snažíme být na pick-and-rollech soupeře hodně agresivní, ale kolem těch 20 minut je to akorát. To by ale bylo i před deseti lety (usměje se). Já se cítím fyzicky pořád hodně dobře, jen pokud je to náročnější zápas v obraně, kdy ve clonách hodně předskakujeme nebo přeberu rozehrávače, tak je to větší záběr. To ale není věkem, ale tou zvýšenou agresivitou. K tomu teď basket víc směřuje, obrany jsou vytaženější na celé hřiště, což praktikují i ty nejslabší týmy.

Na alley-oopy nebo do protiútoků se vám tedy skáče a sprintuje stále stejně dobře jako před pěti nebo sedmi lety?
To jo, jen mi to teď na alley-oopy málo házejí. Já bych tam jinak skákal pořád. Zavolejte rozehrávačům, já jim to říkám pořád. Ani nemám pocit, že bych zpomaloval ve sprintech. My navíc do protiútoků neběhám tolik, jako se v Pardubicích běhalo dřív. Ale i kdybysme zase zrychlili, neměl bych s tím sebemenší problém. Já to i vyžaduju a je to takové divné, že se snažím běhat, i když jsem tu nejstarší (smích).

Vy ovšem nejste zajímavý jen dlouhověkostí. V začátcích působení v NBL jste měl na trestné linii úspěšnost něco nad 40 procenty a vyprávěl v médiích o tom, jak takovému šestkaři na čáře je. Později jste se posunul na 50 i 60 procent, ale skutečným zlomem byla až základní část 2016/17 s 75 procenty. Pak jste atakoval 70 i 80 procent, až přišla letošní sezona, kdy jste s 86 procenty dokonce třetí nejlepší, což je neuvěřitelný veletoč. Co se v tom roce 2016 stalo za událost, že vás tak nakopla?
Já se už tehdy nějaký čas zlepšoval, ale u téhle sezony si vzpomínám, že jsme měli hodně úkolů od Ela Sanderse, kolik toho kdo musel nastřílet za týden navíc. A zatímco jiní měli za úkol trojky, já musel pilovat šestky. Třeba jich bylo 500 za týden navíc a museli jsme to Elovi hlásit. Tady se to zlepšovalo a vidíte, že to přineslo ovoce. Ono to bylo kolikrát i o té hlavě. Když o tom, že má 50 procent z šestek, člověk už dával i rozhovory, nutilo ho to o tom víc přemýšlet (směje se). Pamatuju si ještě v Prostějově, že když jsem trefil jednu ze dvou, tak fanklub vždycky vyletěl, jako že „Super, Kamile!” A teď už to mám nastavené tak, že když jsem faulovaný, musí to být dva body. Dřív jsem se na tu čáru spíš bál jít. Zase jsem si ale nemyslel, že se to zlepší až na 86 procent. A vy myslíte, že když budu takhle pokračovat, tak se přiblížím i ke stovce?

To už byste byl na úrovni Larryho Birda.
Právě! Tohle mi přesně vždycky říkali: Ty nemáš špatnou ruku, ale samozřejmě nikdy nebudeš Peja Stojakovič. No, a už je to tady! (smích)

Stávalo se vám v dobách té nejnižší úspěšnosti, že jste byl vynecháván z dramatických koncovek?
V Prostějově jsem párkrát stažený byl. Zbyňa Choleva tam říkal: „Dáme tam někoho, kdo dá šestky.” Já to ale bral v pohodě. Tam navíc bylo i období, kdy jsme hráli v sedmi, a nedalo se nikoho stáhnout.

Přišlo to zlepšení jen tréninkovou kvantitou, nebo někdo pracoval i na vašem stylu, případně hlavě?
Já dokonce už v létě 2013 byl v létě u Stefana Weissenböcka v Bambergu, ještě než to začalo být in, i před „Satym”. Vyjeli jsme tam asi na týden s Lukášem Palyzou a Lubošem Moravcem, který už nehraje. Tehdy to domluvil agent Phillip Parun. Bylo to nejen ke střelbě, ale i k individuální technice a bylo tam hodně kluků, třeba Pleiss nebo Poeltl, který je teď v NBA. Tehdy se mi Stefan snažil pomoct s nohama a já si vždy z takových rad něco vzal.

A pomohlo vám později nějaké vylepšení zásadně?
Já dřív vždycky stával na čáře na středu, ale stál jsem na něm pravou nohou, a teď už mám přesný střed mezi nohama. Nevím, možná jsem se tím uklidnil. Tohle mi taky někdo poradil, už ani nevím kdo. Hlavně ale už teď nic neměním. Když jsem ale měl šestky 45 procent, tak mi k tomu něco říkal každý, co kdybys tohle a tamto, nepřemýšlej nad tím, nebo podrž balon dýl, a to je nejhorší. Přemýšlí se o tom pořád a má to spíš opačný efekt.

A ta hlava?
Možná ještě na univerzitě v Americe jsem potkal jednoho amerického sportovního psychologa, který prý něco dělal i pro český nároďák, když ho vedl Michal Ježdík. Já s ním přímo nespolupracoval, ale posílal mi nějaké články a jednou mi říkal: „Takových klientů jsem měl hodně. Jeden třeba neměl dobré šestky, ale dával výborně střely z výskoku po otočce. Ta jsem mu řekl, ať to dělá i při šestkách.” On to i myslel vážně, ale nikdy jsem to v praxi neviděl. A já na to, že bych jako házel šestku „háčkem” (přes hlavu).

A když máte letos bilanci 43/37, to byste s tím psychologem mohl být i dokonalý.
Ale zase, nikdo nejsme dokonalí. (smích) Musím mít pořád prostor se zlepšovat.

A ještě jedna menší zajímavost - vaše trojky. V předčasně ukončené sezoně 2019/20 jste se začal víc pouštět i do trojek, ale postupně to zase ustrnulo, proč?
Ne, že bych už teď nemohl, ale v té sezoně 2019/20 mě v tom hodně podporoval trenér Scalabroni. A teď tam těch trojkařů máme strašně moc. Pak už stojíme na oblouku všichni a posíláme si to jako v házené. Anebo by to na mě v hodně útocích vyšlo už po pěti vteřinách a tak brzo to tam nechci posílat. (směje se) I spoluhráči mě ale podporují, abych to zkoušel víc, tak to ještě čekejte. A pak se při nějaké trojce nechat faulovat a jít na šestky - to se mi zatím ještě nestalo...