Já, nebo Vojta na rozehře? Ujmeme se toho s odvahou

„Dvacet vteřin před koncem třetí čtvrtiny jsem při zakončení došlápl Larentzakisovi na nohu a byl z toho těžší výron pravého kotníku. Nakonec se ukázalo, že tam byl přetržený jeden vaz, takže rehabilitace trvala trochu déle,” mrzí osobně velmi smolný konec turnaje 29letého guarda, podle nějž na vykurýrování byl třeba minimálně jeden měsíc.
 
Nyní už nějakých osm týdnů funguje v rehabilitačním módu a připravuje se individuálně, a to ve dvou pražských halách - na Folimance a také na Královce, kde se o něj stará kondiční specialista národního týmu Michal Miřejovský.

Pozitivem za dané situace, kdy v době EuroBasketu neměl podepsané další angažmá, bylo, že díky pojistce mezinárodní federace FIBA byl finančně vykrytý. Dalším plusem pak bylo, že se o jeho rekonvalescenci starali přední odborníci - fyzioterapeut tenisových hvězd Michal Novotný a chiropraktik Milan Javanský. „Oběma pánům jsem za jejich odbornou péči nesmírně vděčný,” nezapomíná na slova díků křídelník lvů.

Už po dobu rehabilitace mu chodily nabídky z klubů, ale v tu dobu ještě nebyl připraven je řešit. „Nedávno se mi navíc narodil druhý potomek, syn Damián, tak jsem taky chtěl využít toho času, že budu s rodinou a maximálně se připravím na aktuální reprezentační okno,” podotýká dvojnásobný otec, jehož partnerkou je bývalá reprezentantka Karolína Elhotová.

Přirozeně si je vědom toho, že zraněným profi sportovcům se hledá nový džob složitěji. Také ale dodává, že to pro něj není žádná nová situace. „Podobné to bylo i po EuroBasketu 2017, kdy jsem si dal nějaké volno na rehabilitaci. Pak se s agentem sonduje trh a zvažují se různé nabídky i to, která situace by byla nejvhodnější pro mě a teď už i pro celou rodinu,” vysvětluje Kyzlink.

Ten mohl mít jistotu už před EuroBasketem, ale na nabídku šampiona NBL a pravidelného účastníka Ligy mistrů z Nymburka se podle svých slov rozhodl nekývnout. „Přišlo to při jednom reprezentačním srazu. A i když zájem od českého hegemona mi udělal radost, tak jsme se s agentem rozhodli, že se budu dál snažit setrvat v zahraničí a že budeme cílit na jednu z těch kvalitních lig. A českou cestu zatím odkládám na neurčito.”

Jasněji o své další budoucnosti by chtěl mít po právě probíhajícím okně světové kvalifikace. Doufá, že v nadcházejících utkáních s Černou Horou a Maďarskem bude víc na očích a zároveň se dostane do herního rytmu.

„Jistě, nejde hned čekat tu formu z EuroBasketu, nicméně se jí snažím maximálně přiblížit, očekávám od sebe maximální nasazení a to, že pomůžu týmu, kde bude třeba, což poslední rok byla moje úloha,” říká ofenzivní guard.

Vhledem k tomu, že trenér bude hledat dalšího rozehrávače k Viktoru Půlpánovi, nabízí se například i Tomáš Kyzlink, který si už tuto roli letos v národním dresu vyzkoušel. „Já nebo Vojta Hruban jsme byli alternativou už v minulých oknech, kdy tam byl na rozehře hlavně Ondra Sehnal, a ta dirigentská role byla víc potřeba. A stejné to bylo na EuroBasketu, když v některých utkáních nemohl hrát „Saty” (Satoranský). Nebylo by to tak pro nás nic nového a ujmeme se toho s odvahou a vůdčí rolí,” slibuje křídlo.

Národní tým počítá před pátým oknem světové kvalifikace spoustu absencí, povolána tak byla řada mladých pušek a i lví guard předesílá, že na první pohled se zdá, že šance nejsou bůhvíjaké.

„Ti mladí kluci ale mají hlad po tom se ukázat, půjdou do toho naplno a je tu pořád pět hráčů z EuroBasketu, což je kostra, která představuje kvalitu. A my bychom tak měli být konkurenceschopní. Nemáme co ztratit, navíc pod trenérem Ginzburgem se hraje dobře i mladým, protože on jim dodá dostatek sebevědomí, chce, abyste byli agresivní a byli schopní zakončovat. Důležité tak je se nebát a hlavně cílit na dvě výhry,” vyzývá především nastupující lvíčata Kyzlink.

Ten si je vědom síly Černohorců i Maďarů, kteří na konci srpna lvy skolili i v Chomutově, ovšem ani to mu nebere víru v úspěch.

„I v Maďarsku to bude jeden zápas a v tom se může stát cokoli. Kolikrát jsme už byli svědky toho, že i naprostý favorit padl, protože byl pod velkým tlakem a přemohla ho očekávání. V jednom utkání tak není favorit, ani outsider. Důležité je odrazit se z víry, že tam můžeme zvítězit a ne tam jet s tím, že si jedeme jen zahrát.”