Naposledy se blýskl solidním výkonem proti jednomu z favoritů NBA Filadelfii Sixers a v dálce už vyhlíží blížící se léto s národním týmem, které vyvrcholí domácím EuroBasketem v Praze.
Vítku, jaký byl zápas proti Sixers? Za devět minut jste nastřádal čtyři body, dvě asistence a váš nápor donutil soupeře vrátit na hřiště hlavní hvězdy.
Měl jsem z něj dobrý pocit. Oni už tam pak dali nějaké hráče z lavičky, ale my je ještě donutili, aby do hry vrátili základní pětku, z čehož asi nebyli úplně šťastní. Ukázalo se, že i my, kteří běžně nehrajeme tolik minut, jsme dokázali obrátit ten zápas a dali najevo naši týmovou „48 minut mentality”, jak tomu říkáme, že prostě hrajeme naplno celý zápas, ať je to minus 20, nebo plus 20. To se nám povedlo i v tomhle zápase.
Jaké bylo osobní setkání s pivotem Sixers Embiidem?
Na to, jak je obrovský, má neuvěřitelné dovednosti. Nám se ho ale povedlo ubránit docela slušně. My jsme teď kvůli zranění některých dlouhých docela malí, ale dařilo se nám ho slušně ubránit a dalo nám to možnost se vrátit do zápasu. Kromě nepovedeného startu do třetí čtvrtiny jsme byli pořád na pěti bodech a na Embiidovi jsme odvedli dobrou práci.
Na čem je závislé vaše nasazení do zápasů NBA?
Do každého zápasu jdu s tím, že jsem připravený hrát. Už jich nezbývá tolik a já chci být v závěru sezony co nejvíc na palubovkách NBA. Na každé utkání se tak připravuju, jako bych hrál třicet minut, a to po mně trenér chce – když je potřeba naskočit, tak ať jsem připravený. A v zápase ve Filadelfii jsem, myslím, ukázal, že i když sedím 40 minut, tak na těch posledních osm dokážu naskočit. To bylo důležité pro mé sebevědomí. Na hřišti jsem se cítil fakt dobře a dál uvidíme.
Jaké vás v této sezoně trápily zdravotní problémy? Před duelem proti Sixers jste v NBA naskočil naposledy osmého listopadu proti San Antoniu.
V poslední době se to týkalo kotníku, který byl vepředu hodně dlouho nateklý, ale byly tam i některé další věci. Týden dva jsme ale nejdřív nevěděli, co s tím kotníkem je. Když se to zjistilo, šlo to už rychleji, ale bylo to poměrně komplikované zranění a chvíli to trvalo. Nechtěli jsme to uspěchat a myslím, že jsme odvedli dobrou práci. Poslední dny, kdy jsem trénoval a už zase hrál, jsem se už cítil dobře.
A operované koleno, které vás donutilo vynechat kompletní předchozí sezónu, už je plně v pořádku?
Občas ho ještě cítím, i když se snažím na to nemyslet. Pořád musím před tréninky a zápasy dělat speciální rozehřívací cviky. Určitě na to nejde zapomenout, pořád se o to musím starat. Každopádně v basketu už mě to vůbec nelimituje.
Na co v této sezoně jako tým nejvíc spoléháte?
My musíme hrát na sto procent každou noc. Hodně soupeřů nás podceňuje, i naposledy s Bulls jsme prohráli o pět a měli jsme i šanci vyhrát. Ještě ve čtvrté čtvrtině jsme vedli. To, že nás podceňují, nám při našem přístupu dává možnost vyhrát. Někdo, kdo hraje desátou sezonu a čeká ho šestistý zápas v lize, do toho nejde tak jako my, když máme pře sebou teprve třicáté nebo čtyřicáté utkání. Stále se do NBA snažíme víc dostat a upevnit si v ní místo, a to nám dává velkou výhodu.
Je Oklahoma dobrý tým na začátek v NBA díky své práci s mladými hráči?
Určitě, protože tady s nimi pracují vážně dobře. V týmu si spolu i dobře rozumíme, protože jsme všichni podobně staří.
A jak je řízeno vaše přecházení mezi týmem NBA a záložním celkem v G League? Nebo dokonce situace, kdy jste v jeden den byl u utkání obou celků?
My to máme skvělé v tom, že oba týmy hrají ve stejné hale, a když se stane, že se domácí utkání obou soutěží hrají ve stejný den, tak první zápas týmu z G League je od 12 hodin, skončí ve dvě, nebo ve tři, klub mi pak zařídil ubytování v hotelu naproti hale, kam jsem si šel na hodinu odpočinout, a v půl čtvrté už jsem musel být zpátky v hale. Je to pak dlouhý den, ale dává mi to další příležitost být na hřišti. A po pravdě ani nevím, jestli ještě do konce sezony nějaký takový bude. Zatím se to stalo asi jen třikrát.
Jak moc se liší hra obou vašich týmů?
Ty akce jsou praktiky identické, protože máme hodně hráčů, kteří skáčeme mezi G League a NBA, odhadem tak polovina soupisky z NBA hrála v nějakou část sezony i za Blue (tým z G League). Oba týmy jsou dost propojené, trenér z G League s námi byl i v letní přípravě. Jde o to, že když někdo nehraje v nějakém zápase NBA, tak aby pak mohl dostat herní minuty v G League.
Jaký je rozdíl v péči hráče v NBA a G League?
Je to nesrovnatelné, ten luxus v NBA je úplně jinde. Teď jsme pět dní na výjezdu a hráli jsme dvakrát ve dvou dnech, což jsem na tripu zažil poprvé. V půl desáté v noci jsme dohráli ve Filadelfii, rovnou se jelo na letiště, ve dvě ráno jsme přiletěli do Chicaga a už ten den večer se hrálo. V G League se takhle soukromě nelétá, tam je to normálně „komerčkou”, takže tam by se takový dvoják nedal zvládnout. U nás to díky tomu propojení s prvním týmem není tak špatné, ale slyšel jsem, že v jiných týmech G League je to daleko horší. Nechci říct, že servis v G League je spatný, ale ten rozdíl oproti NBA je ohromný.
Co je cílem pro zbytek sezony?
Bereme to zápas od zápasu, a co bude, bude. Máme mladý tým a úplně nám už nejde o postup do play-off, není na nás kvůli tomu tlak. Třeba v posledních dvou zápasech s Filadelfií i Chicagem jsme i přes porážky odvedli dobrou práci, se kterou můžeme být spokojení. V tenhle moment ale mají tihle soupeři větší talent než my, i díky zkušenějším hráčům. O tomhle se poslední dobou bavíme. Některé týmy vyhrají, i když si to „nezaslouží”, protože třeba Chicago má DeRozana, který dal 40 bodů, a ten tým se nemusí tolik snažit. My si ale každou výhru musíme opravdu zasloužit, což je skvělé. Nemáme žádnou takovou superhvězdu, speciálně když nám teď chybí Shai (top skórer Gilgeous-Alexander). Musíme tak jít do zápasu pokaždé na sto procent, jinak nemáme šanci vyhrát.
Ke komu z týmu máte nejblíž?
Není jeden takový hráč. Jak jsme podobně staří, máme fakt dobrou partu, jsme na podobné vlně, takže si v týmu rozumíme všichni.
Kdo má v týmu hlavní slovo?
Když někdo potřebuje radu, tak jde za Derrickem Favorsem, který je tu jediným veteránem. Klub tohle od něj chce, aby nám mladým pomáhal. A je skvělé tu mít nějakého zkušeného borce.
Co vás zaujalo z uzávěrky trejdů v NBA, která proběhla minulý čtvrtek?
Sledoval jsem to a stalo se toho hodně. Pro Tomáše Satoranského je San Antonio určitě lepším místem než Portland, na který to po prvním trejdu chvíli vypadalo. Pořád je to ale hodně čerstvé a nemám o tom dost informací. Doufám, že bude v té nejlepší pozici a své místo si dokáže zasloužit. „Saty” toho teď měl dost, takže ještě chvíli počkám a pak se ho trochu vyptám. Vlastně teď ve středu hrajeme se Spurs, tak si možná promluvíme.
Jste v pravidelném kontaktu se spoluhráči z národního týmu a jste už pevným členem jejich whatsappové skupiny?
To jsem, při srazech to vždycky ožije. Jsem ale i v kontaktu s realizačním týmem a řešíme už léto. Vím, co se děje, a těším se, až se v létě připojím. Plus minus už tuším, jak to v létě bude vypadat. Po sezoně tu budu muset ještě chvíli zůstat, ale o detailech programu jsem s klubem ještě nemluvil. Každopádně za nároďák hrát chci a budu se snažit si to domluvit.
Jak se v tuhle chvíli těšíte na EuroBasket v Praze?
Bude to skvělý svátek pro český basket a fakt se už nemůžu dočkat. Je to už nějaká doba, kdy se naposledy mohlo hrát před zaplněnou halou, a bude skvělé, že si fanoušci naplno užijí kvalitní basket. Doufám, že zápasy budou vyprodané. Já si pamatuju svůj první zápas za nároďák proti Bosně a je to skvělý pocit hrát před českým fanoušky, zvlášť když je teď basket u nás na vzestupu.
