Bohačík už trénuje ve stínu Evropského parlamentu. A každé pondělí ho váží

Trénuje dvě minuty od Evropského parlamentu a cestou do haly kolem něj projíždí denně. „Zatím jsem o návštěvě neuvažoval, ale kdyby se naskytla příležitost, určitě bych se nebránil,“ říká po prvních týdnech ve čtvrtmilionovém Štrasburku hvězda basketbalové reprezentace Jaromír Bohačík, který by klidně přijal i pozvání od některého z českých europoslanců. „Velice rád bych si s nějakým pohovořil,“ usmívá se forward, chystající se na francouzsko-německé hranici na start druhé zahraniční sezony ve své kariéře. Po belgické lize nyní vyzkouší kvalitní francouzskou ProA, a to v dresu účastníka Ligy mistrů SIG Štrasburk. 

Ve městě na levém břehu Rýna, kde sídlí například i Rada Evropy či Evropský soud pro lidská práva, zatím nestihl potkat zástupy „kravaťáků“, ale o jeho evropském charakteru už nyní nepochybuje ani trochu. „Sami Francouzi o Štrasburku říkají, že je evropským hlavním městem a člověk to tu vidí na každém kroku.“ 

Město leží na hranici s Německem, do Švýcarska je to něco přes 100 kilometrů. A na ulici se tak dá zaslechnout pěkná jazyková směska. „Nenatrefí se tu na to, před čím mě většina lidí varovala - že tu bude vládnout jen francouzština. Evropská unie tady je velmi zakořeněná a člověk se anglicky domluví velice dobře. Moje žena neměla problém ani s němčinou. Přes most se dá do Německa dostat za čtvrt hodiny a tím je to hodně dáno,“ všímá si ex-nymburský křídelník, tušící, že díky příznivé dojezdové vzdálenosti z Česka bude během sezony hostit leckoho ze svých blízkých a přátel.   
Při šest let starém angažmá v belgickém Leuven jej zaskočilo, jak i u oběda, tedy během „úředních hodin“, má před sebou každý v restauraci pivo - bez ohledu na věk, rasu či pohlaví. Ovšem Štrasburk šel prý ještě o štok výš. „Nevím, jestli je to tím množstvím turistů ve městě, ale na stolech vidím hodně vína a piva. A méně jídla,“ směje se.

Jako vyhlášený fanoušek výběrové kávy si hned zjišťoval, kde ve městě najít ty správné podniky. „Protože celý tým je tu až na jednoho hráče nový, sondoval jsem terén hlavně u realizačního týmu. Štrasburk je na tom na poli kávy lépe než zbytek země, která výběrovými druhy není až tak políbená. Francouzi, myslím, obecně kávu až tak nevyhledávají. Díky evropskému charakteru Štrasburku jsem ale nějakých pět svých oblíbených kaváren ve městě našel. To je posun i oproti Poděbradům, kde je teď výběrová jen jedna kavárna, takže tady můžu občas i změnit „lokál“,“ pochvaluje si.
 
Snad nejvíc jej ovšem Štrasburk ohromil počtem restaurací. Určitě víc, než místní monumentální katedrála Notre-Dame. „Mám pocit, že v centru jich je snad nejvíc, co jsem kdy kde viděl. V každém domě je minimálně jedna a návštěvníci tu mají obrovský výběr.“

Vedení desátého týmu ligy letošní nedohrané sezony své nové akvizici a jeho choti zajistilo byt v klidné lokaci za městem – podobně jako většině týmu -, přesto jen sedm minut autem do haly. Tuhle trasu Jaromír Bohačík pravidelně kopíruje v parádním sněhobílém offroadu, který „nafasoval“ rovněž od klubu.

První dny ve městě však musel ex-nymburský křídelník strávit se svou ženou Petrou na hotelu. „To mě docela překvapilo. Museli jsme tam bydlet, než jsem prošel všemi zdravotními prohlídkami včetně testu na covid.“

Právě kvůli trvajícím pandemickým opatřením se z týdne na týden nemálo mění i program týmu, přičemž mnohé součásti klubového zázemí nemohou hráči, kteří jsou na virus testováni každý čtvrtek, využívat. Stále ovšem platí, že se trénuje dvakrát denně, byť nadále s neúplným týmem.

Mladý finský kouč Lassi Tuovi, který je jen o pět roků starší než jeho český svěřenec, má při tom jednu specialitu: „Každé pondělí nás váží.“

Před blížícím se startem sezony stále není vyjasněna situace s přístupem fanoušků do hal.  Ve hře je možnost obsazování hlediště ob řadu a ob místo, kdy pospolu by mohli sedět jen členové rodiny. „Naše hala má kapacitu přes 6000, tak by se do ní nějaká tisícovka dostat mohla,“ přeje si Bohačík.

Ten si zatím nemůže vynachválit pomoc nových spoluhráčů. „Často mi překládají, protože Google všechno nezvládne. Francouzština se mi po prvních zkušenostech zdá ještě těžší. Foneticky je pro nás velmi náročná na pobrání, takže i když spoluhráči se do mě snaží nějaká slovíčka natlačit, je to těžké,“ přiznává nový člen ve Štrasburku populárního sportovního klubu.

„Náš atletický trenér, který ve městě vyrostl, už jako kluk na SIG chodil fandit a od patnácti let snil o tom, že tu jednou bude pracovat. Nakonec se mu to splnilo. Takovou historku bychom asi u nás těžko hledali. Basket má ve městě jméno a ten klubismus tu funguje silně, což je znát i na spoustě dobrovolníků, kteří se o tým starají,“ pokyvuje křídlo uznale hlavou.
 
Do Francie reprezentant nezamířil sám, a proto v posledních týdnech zažívala perné chvíle i jeho žena Petra. „Měla to a stále má docela složité. Na druhé straně bylo štěstím, že její šéf měl velké porozumění pro to, že budu pracovat v cizině, protože zažil stejnou zkušenost, byť v úplně jiném oboru. Manželce umožnil, aby mohla odejít se mnou, nicméně už po prvním týdnu tady musela zpátky do Čech, aby dokončila své povinnosti v práci a dobalila naše věci. Zažívá těžké časy, ale věřím, že to zvládne a od září už tu budeme spolu,“ těší se hlava rodiny.    

Protože jeho partnerka pracuje na ministerstvu obrany, dostalo se zprvu i na úvahy o „džobu“ v evropských institucích. „Nakonec si z toho ale žena nejspíš udělá vzdělávací pobyt – na jazyky a další rozšíření obzorů,“ doplňuje národní křídelník.