All-Star Kadlecová: Z hymny mám husí kůži

„S holkami jsem absolvovala už minulý rok mistrovství světa a chtěly jsme si tento rok užít jako poslední společný, protože tohle mistrovství pro ně bylo naposled ve dvacítkách. Medailový úspěch byl třešnička na dortu. Jsem šťastná, jak jsme si to spolu užily. Byly jsme fakt skvělá parta, nevyměnila bych holky za nic,“ hledí s odstupem pár dní na historický úspěch Kadlecová.

Lvice určitě neodjížděly na šampionát jako favoritky na medaile, navíc, když ve skupině měly silné celky jako domácí Maďarky či favorizované Francouzky. Nakonec ale na turnaji padly jen jednou, ve finále se Španělskem.

„Síla našeho týmu byla v tom, že jsme se každá respektovala a žádná z nás se nepovyšovala. Byly jsme hlavně všechny nejlepší kamarádky, a to to na tom bylo skvělé. Určitě to byla ve finále únava, proč jsme prohrály. Já to beru asi i tak, že to bylo spíš štěstí. Nám tam nic nepadlo, ani Španělkám, bylo to spíš hodně o obraně a ten tým, který se dokázal víc soustředit, nakonec vyhrál,“ popisuje Kadlecová, která se zároveň dostala i do ideální sestavy šampionátu. 

„Vůbec jsem to nečekala. Zaskočilo mě to a byla jsem za to hrozně moc ráda. Těšilo mě, že jsem mohla takhle pomoct i týmu. Já jsem nebyla úplně lídr. Ten skvělý tým byl o tom, že si každá věřila a byly jsme tam, lídři všichni. Takže jsme všechny nastupovaly s tím, že každá šla bojovat pro tu druhou a kvůli tomu to bylo jednodušší,“ usmívá se skromně Kadlecová.

Ta místo volna polyká další tréninkové ale i zápasové dávky, když se s výběrem do osmnácti let, do kterého stále patří, chystá na evropský šampionát v řeckém Heraklionu.

„Aktuálně mě čeká druhé soustředění a myslím si, že to bude pro tým trošku těžší, protože jsme nebyly tolik spolu. Když se věnujete týmovému sportu, je důležité, abyste spolu strávili dost času. Takže se budu snažit být s holkami co nejvíc, abychom se naladily na stejnou vlnu. Nejdůležitější bude se dostat na mistrovství světa, takže musíme skončit do 6. místa. A myslím si, že když se dostaneme do toho 6. místa, tak to bude veliký úspěch,“ nebojí se Kadlecová postavit před tým, ve kterém se potká s další stříbrnou medailistkou Dominikou Paurovou, velký cíl.

Vysokou laťku si před sebe osmnáctiletá basketbalistka klade i v dalším sportovním životě, chce hrát ty nejlepší ligy na světě.

„Určitě bych chtěla vyzkoušet hrát v zahraničí, ale pořád jsem ve 3. ročníku a chtěla bych dokončit školu tady v Čechách a budu to řešit až potom. Vždycky jsem chtěla hrát ve Španělsku. Mým snem vždycky bylo dostat se na univerzitu do Ameriky, ale kvůli tomu, že už víc vnímám, jak to tady funguje, tak bych spíš chtěla do Euroligy. Určitě je mým snem i áčková reprezentace, a kdybych tam byla, tak potom i olympiáda. Vždycky, když stojím a poslouchám českou hymnu, tak mám vždycky husí kůži po celém těle. Je to úplně úžasné, že můžu reprezentovat naši zemi. Jsem za to hrozně vděčná,“ zasní se hráčka, která je už v tak mladém věku stálicí a-týmu chomutovských Levhartic.

„V ŽBL hraji se staršími hráčkami, jakými jsou třeba Kateřina Bartoňová nebo Tereza Vorlová, a ty mi toho daly spoustu. Právě Kačka mi nejvíc dala vnímání hry, protože když jsem přišla z mladších do starších, tak jsem většinou hrála jenom sama na sebe a vůbec jsem nevnímala tým. Ale díky ní ten tým teď vnímám,“ pochvaluje si Kadlecová spolupráci se zkušenými spoluhráčkami.

A jaké má Kadlecová sny mimo basketbal?

„Vždycky jsem žila basketem. Ale jeden sen, až budu starší, je odstěhovat se do Kanady a mít spřežení psů husky (smích). Moc jiných zájmů nemám, miluju psy a když můžu, tak trávím nejvíc času s nimi. Mám tři border kolie, takže jsem s nimi pořád,“ uzavírá.